#4 - A letter to someone. Anyone. / Dopis někomu. Komukoli. Tak to bude hračka! Teda moment, možná nebude. Protože já si strašně nerada vybírám z více možností a tady najednou můžu napsat komukoli z úplně všech lidí (živých i mrtvých) a možná i zvířat na celém světě. Slovy mé kolegyně - jsem v loji.
(pozn. autora: Následující text je psán pro Kohokoli. Ačkoli je v dopise k tomuto individuu přistupováno spíše ve smyslu rodu mužského, dle preferencí čtenáře může být dosazen i rod ženský.)
Milý Kdokoli,
byl jsi vybrán jako adresát mého dnešního dopisu a tak ti tedy píšu. Připadám si jako na prvním rande, kdy došla klasická, nic neříkající témata a nastává ticho. V hlavě mi to šrotuje a snažím se rychle vymyslet něco, čím to přeruším. Ručička hodinek odkrajuje moment, kdy je to mlčení ještě přípustné a přesouvá nás do chvíle, kdy se z něj stává trapné ticho dvou lidí, kteří si nemají co říct. Velkým douškem lokám pivo na kuráž a snažím se vysublimovat. Bohužel marně.
Stop! Vraťme se trochu zpátky, do toho momentu, kdy bylo trapné ticho ještě jen momentem pro nádech. Protože já vlastně mám něco na srdci.
Takže tedy, drahý Kdokoli. Ráda bych ti sdělila, že ačkoli jsi jeden z mnoha, měl by ses snažit, aby ti to nezůstalo. Aby ses z kohokoli stal Někým. A je jedno, jestli budeš vynálezce, samaritán, cestovatel, učitel, zahradník nebo dobrý otec. Jestli postavíš raketoplán nebo jen opravíš autíčko na klíček. Zkrátka, snaž se, abys byl dobrý člověk a abys byl stále lepší a lepší v tom, co děláš. No dobře, zase to nepřeháněj, v něčem prostě nebudeš tak dobrý jako ostatní. Nikdo neumí všechno a kdo tvrdí, že ano, tak lže. Ostatně, lžou všichni. A všichni chtějí mít a umět všechno. Ale i tak. Prostě se snaž. (pozn. autora - Neodbíhat od tématu.)
Píšu ti proto, že často zapomínáš na fakt, že každý dělá chyby (ano, nerada to přiznávám, ale já taky). Že s tebou nemusí každý souhlasit, že tě nemusí mít každý rád a ty nemusíš mít rád každého, je prostě fakt. Často máš pocit, že víš všechno nejlíp a že ostatní kolem tebe jsou pitomci. Oni většinu času jsou. Ale ty pro ně taky.
Málo koukáš kolem sebe. Většinu času koukáš do mobilu a nevidíš nic jiného. Jsi online 24/7 a přitom nevíš, co ti právě tvůj vedle stojící kamarád řekl, protože jsi ho neposlouchal. Často někde překážíš, motáš se, loudáš se a zdržuješ - právě kvůli tomu, že nezvedneš hlavu. Neustále někde do telefonu vyřváváš. Lezeš mi tím na nervy. Ale ani moje svědomí v tomhle směru není čisté (až na to vyřvávání), i když se snažím. Takže si beru ponaučení z předchozího odstavce a mlčím.
Někdy zvednu hlavu a rozhlédnu se kolem sebe. Taky bys to mohl občas zkusit, protože to je docela pěkná podívaná. Nerada bych tě vystavila šoku, takže to zkus nejdřív pomalu, stačí pár minut. Když už těch pár minut budeš dělat automaticky, můžeš interval dívání se kolem sebe prodloužit. Občas se můžeš odvážit i na výlet mimo civilizaci. (pozn. autora: Doplnit varování - pro začátečníky riziko šoku.) Uvidíš, že svět je vlastně hodně zajímavé místo. Lidi se sice zrovna dvakrát nepřetrhnou, aby ho ještě vylepšili, ale i tak - no dívej!
Až někdy zvedneš hlavu a podíváš se kolem sebe, možná ti spadne brada. A jestli se to stane, napiš mi, co kolem sebe vidíš. Těším se! Ale teď už musím běžet, jdu se totiž dívat na noční oblohu.
Píšu ti proto, že často zapomínáš na fakt, že každý dělá chyby (ano, nerada to přiznávám, ale já taky). Že s tebou nemusí každý souhlasit, že tě nemusí mít každý rád a ty nemusíš mít rád každého, je prostě fakt. Často máš pocit, že víš všechno nejlíp a že ostatní kolem tebe jsou pitomci. Oni většinu času jsou. Ale ty pro ně taky.
Málo koukáš kolem sebe. Většinu času koukáš do mobilu a nevidíš nic jiného. Jsi online 24/7 a přitom nevíš, co ti právě tvůj vedle stojící kamarád řekl, protože jsi ho neposlouchal. Často někde překážíš, motáš se, loudáš se a zdržuješ - právě kvůli tomu, že nezvedneš hlavu. Neustále někde do telefonu vyřváváš. Lezeš mi tím na nervy. Ale ani moje svědomí v tomhle směru není čisté (až na to vyřvávání), i když se snažím. Takže si beru ponaučení z předchozího odstavce a mlčím.
Někdy zvednu hlavu a rozhlédnu se kolem sebe. Taky bys to mohl občas zkusit, protože to je docela pěkná podívaná. Nerada bych tě vystavila šoku, takže to zkus nejdřív pomalu, stačí pár minut. Když už těch pár minut budeš dělat automaticky, můžeš interval dívání se kolem sebe prodloužit. Občas se můžeš odvážit i na výlet mimo civilizaci. (pozn. autora: Doplnit varování - pro začátečníky riziko šoku.) Uvidíš, že svět je vlastně hodně zajímavé místo. Lidi se sice zrovna dvakrát nepřetrhnou, aby ho ještě vylepšili, ale i tak - no dívej!
Až někdy zvedneš hlavu a podíváš se kolem sebe, možná ti spadne brada. A jestli se to stane, napiš mi, co kolem sebe vidíš. Těším se! Ale teď už musím běžet, jdu se totiž dívat na noční oblohu.
Pusu
L.
Žádné komentáře:
Okomentovat