“Time spent with a cat is never wasted.”
― Colette
― Colette
Převalil se na tvrdé zemi, na které už několik nocí spal, zachumlaný do staré otrhané deky. Nespalo se mu dobře, měsíc bude za pár dní v úplňku a to znamená problémy. Hlavou mu běhaly šílené myšlenky a připadal si jak v horečkách. O ruku se mu otřelo něco mokrého a chlupatého.
"Kocoure.." řekl do ticha. Místo odpovědi se ozvalo slabounké vrnění. Potom ucítil, jak Kocour jemně našlapuje po jeho těle, aby se mu nakonec uhnízdil na břiše. Podrbal ho tam, kde tušil Kocourovu hlavu, ale oči neotevřel. Kocour hřál i přesto, že byl celý promáčený. Příjemné teplo se mu začalo rozlévat do celého těla, až měl pocit, že s Kocourem úplně splynul. Znovu upadl do neklidného spánku.
Když se vzbudil, Kocour už byl zase pryč. Neměl mu to za zlé, ostatně Kocour vždycky byl svobodná duše. Přicházel a odcházel, jak se mu zlíbilo. Celé ty roky se ale pořád někde potkávali. Někdy měl pocit, jako by na něj Kocour z dálky dával pozor. Zvířata se mu většinou vyhýbala, ale Kocour si ho z nějakého záhadného důvodu oblíbil. Když se nastěhoval do toho rozpadlého domu na okraji lesa, netrvalo dlouho a Kocour mu začal dělat čas od času společnost.
Vstal a došoural se rozespale k oprýskanému umyvadlu. Cestou si zívl a protáhl se. Otočil vrzajícím kohoutkem a z trubky se vyvalila narezavělá voda. Nechal ji chvíli odtéct a pak si nabral trochu vody do dlaní, opláchl si obličej a utřel si ho do rukávu trika, které už mělo dávno své nejlepší dny za sebou. Vyčistil si zuby starým rozedraným kartáčkem a zbytkem pasty, kterou našel v popelnici. V tubě ještě zbývalo tak na dvě použití. Nechápal, jak ji někdo mohl vyhodit, když byla téměř ze třetiny ještě plná, ale nestěžoval si, protože díky tomu se mohl aspoň na chvíli cítit jako člověk. Rukou si prohrábl rozcuchané vlasy. Podíval se na sebe do naprasklého zrcadla, které v domě už bylo, když se tam nastěhoval a stejně jako jeho triko, i zrcadlo mělo své nejlepší dny dávno za sebou. Jeho vlastní odraz ho nevyděsil, byl sám na sebe zvyklý, ale nebyl to hezký pohled. Obličeji by nejvíc vévodil křivý nos, kdyby se mu přes půlku pravé tváře netáhla obrovská jizva. Žluté oči už jen dokreslovaly ten strašidelný zjev. Z polorozpadlého křesla vzal otrhaný svetr, nazul si okopané černé kožené boty a vyšel z domu. Dveře se za ním samy zavřely.
Kocour seděl nehnutě na vysoké zídce. Jeho kožich se leskl v záři úplňku. Díval se směrem k městu a jeho žluté oči zářily jako dvě pouliční lampy. Vypadal majestátně, i když se mu přes půlku pravé strany hlavy táhla obrovská jizva.
Vstal a došoural se rozespale k oprýskanému umyvadlu. Cestou si zívl a protáhl se. Otočil vrzajícím kohoutkem a z trubky se vyvalila narezavělá voda. Nechal ji chvíli odtéct a pak si nabral trochu vody do dlaní, opláchl si obličej a utřel si ho do rukávu trika, které už mělo dávno své nejlepší dny za sebou. Vyčistil si zuby starým rozedraným kartáčkem a zbytkem pasty, kterou našel v popelnici. V tubě ještě zbývalo tak na dvě použití. Nechápal, jak ji někdo mohl vyhodit, když byla téměř ze třetiny ještě plná, ale nestěžoval si, protože díky tomu se mohl aspoň na chvíli cítit jako člověk. Rukou si prohrábl rozcuchané vlasy. Podíval se na sebe do naprasklého zrcadla, které v domě už bylo, když se tam nastěhoval a stejně jako jeho triko, i zrcadlo mělo své nejlepší dny dávno za sebou. Jeho vlastní odraz ho nevyděsil, byl sám na sebe zvyklý, ale nebyl to hezký pohled. Obličeji by nejvíc vévodil křivý nos, kdyby se mu přes půlku pravé tváře netáhla obrovská jizva. Žluté oči už jen dokreslovaly ten strašidelný zjev. Z polorozpadlého křesla vzal otrhaný svetr, nazul si okopané černé kožené boty a vyšel z domu. Dveře se za ním samy zavřely.
_____
Kocour seděl nehnutě na vysoké zídce. Jeho kožich se leskl v záři úplňku. Díval se směrem k městu a jeho žluté oči zářily jako dvě pouliční lampy. Vypadal majestátně, i když se mu přes půlku pravé strany hlavy táhla obrovská jizva.
***
Žádné komentáře:
Okomentovat