Vánoční nálada

Popravdě se přiznám, že žádnou vánoční náladu nemám :D Už jsem dlouho nepsala, ale ono ani nebylo co. Od posledního příspěvku se změnilo akorát to, že jsme chvíli pracovaly, potom zase chvíli ne a ted už zase pracujeme. Změnily jsme firmu, takže ted děláme na vinicích a otrháváme spodní listy, aby na hrozny šlo sluníčko. Je to docela ok práce, akorát u toho člověk musí sedět a zároveň se posouvat od stromku ke stromku, takže po dvou hodinách je absolutně nemyslitelné, aby se člověk pořád zvedal a zase si sedal, když jeden stromek otrháte za dvě minuty. Takže už se jen šoupeme po zemi. Bylo by to ok, kdyby jsme ted nezměnily blok, protože na zemi u těch stromků v novém bloku jsou poházené rozbité mušle a co si budeme povídat - některé jsou dost ostré :D

Počasí vypadá vánočně - je tu neskutečná kosa, dokonce v noci topíme a sluníčko moc ven neleze. Dneska sice svítilo chvíli v práci, ale i tak bylo docela chladno a rozhodně to nevypadá na rozpuk léta. V pátek mám narozeniny a ani mi to nepřijde, protože to prostě neni ta pravá česká Ladovská zima :D

Nemám vlastně vůbec žádné novinky, ani žádné nové fotky, se kterými bych se pochlubila. Většinu dne trávím v práci a odpoledne jsem tak mrtvá, že si zalezu s knížkou nebo filmem do postele (kam taky jinam, v téhle zimě). Úspěšně likviduju svou nadměrnou zásobu ponožek a to nejen nošením, ale i praním, protože po každém praní mi minimálně jedna chybí. Jestli to náhodou nebude tím, že většinou peru až večer a v prádelně nesvítí světlo :D

Děkuju všem za dopisy, pohledy a přání k narozeninám a vůbec tak za tu poštu, co mi sem pořád chodí - Ashley už je ze mě asi chudák na prášky, jsem jediná, kdo tu dostává tak často poštu.

Všem vám přeju moc krásné zasněžené Vánoce a klídek a pohodičku, užijte si tradiční vánoční pokrmy a cukroví a dárky a já si budu užívat poprvé v životě garden party na moje narozeniny :D

zdar a sílu najdeš v sýru (který je tu mimochodem nekřesťansky drahej:D)

Bez práce nejsou koláče aneb bez koláčů to taky jde

Tak jsme bez práce.. je to celkem opruz, v pátek nás pustili domů dřív (asi už před jednou) s tím, že v neděli máme napsat, jestli půjdem do práce. Tak jsme v neděli napsali a přišla nám odpověď, že nás nepotřebujou.. nicméně kluci, co pracujou s námi, tak do práce jít měli. čili nám bylo jasné, že jsme asi dostaly padáka. Výhodu to mělo jedinou - mohly jsme si pěkně přispat. A když jsem pak druhý den vstala, tak jsem se dozvěděla, že kluci sice do práce jeli, ale když tam dorazili, tak je zase poslali domu s tím, že práce neni. Tak jsem si říkala, že my jsme na tom byli o dost líp :) ale stejně, to je jednání k po*rání.

Práce, práce, práce..

Mí nejdražší (a taky ti méně drazí :D),

dlouho jsem se neozvala a to proto, že jsem začala chodit do práce a tak ani nebylo moc co psát a tak vůbec nebyl čas ... znáte to..

Pracujeme pro firmu Crasborn, která má nejen packhouse, ale i sady. To si nás takhle Ashley (majitel hostelu) jednou v pondělí odpoledne zavolal a řekl nám, že má pro nás práci, že hned v úterý jedeme my a další holky z hostelu (celkem 10 holek, ale od nás jezdíme v sedmi jedním autem) do office Crasbornu, kde nám řeknou co a jak, že to bude pravděpodobně práce v packhousu (čili balení a třídění jablek). Takže jsme se skoro nepřipraveně vydaly v úterý do office a tam nám paní řekla, že budeme v sadu trhat květy z mladých stromků.

Napier

Konečně máme net (což jste asi poznali podle toho, že na fb pořád přidávám další a další fotky). Neni to sice žádná sláva - máme datové omezení a navíc síla signálu je podmíněna počasím, takže to prakticky každých 5 minut vypadne. Nahrávání fotek neni žádná sranda, několikrát už jsem si skoro začla rvát vlasy, když se mi to v půlce zaseklo (asi po páté u jednoho alba).

 

Napier je krásné město - po zemětřesení, které smetlo celé původní město, byl Napier postavený znovu a tentokrát celý v art deco stylu. Takže je tu samozřejmě spousta obchůdků, které mají art deco v názvu, protože tady je art deco úplně všechno, troufám si říct, že i to moře.

Nový Zéland - Jižní ostrov - začátek cesty

Dlouho jsem se neozvala, protože nebylo moc času a hlavně nebyl internet, hybná to síla lidstva. Teď už internet máme, takže se pokusím v rychlosti shrnout cestu po Jižním ostrově, ačkoli jsme toho zase tolik neviděly a moc dlouho nikde nebyly a v podstatě se ani nestalo nic extra.

ALL BLACKS!!!

Do Wellingtonu jsme přijely asi v pět hodin odpoledne a chtěly jsme tam strávit jen jednu noc a to hlavně kvůli finálnímu zápasu v rugby. Takže jsme se najedly a pak vyrazily do centra, že se upíchneme v nějaké hospodě a podíváme se na zápas tam (veřte nebo ne, začaly jsme tady rugby fakt žrát a to nejen kvůli hezkým chlapům, co maji ramena... :D). Jenže ono to nebylo tak jednoduché, jak to vypadalo. Všude byly davy lidí, před každou hospodou fronta, protože tam bylo plno. Nakonec jsme zakotvily v jedné irské hospodě a asi 15 minut jsme čekaly před vchodem. Když už to vypadalo, že budeme na zápas koukat přes sklo, tak se vyměnili bodyguardi a protože je Maruška árijské rasy, na místního Maora to udělalo velký dojem a tak nás pustil dovnitř přesně na začátek zápasu.

Odjezd na letiště a všechny lety až na Zéland

V autobuse na letiště jsme se seznámily s takovým milým pánem - Čechem, který nám sdělil, že po předchozím menším dohadováním s řidičem se řidič obrátil do autobusu a zeptal se, jestli někdo mluví francouzsky, že se s námi nemůže domluvit :D Pak jsme se celou cestu bavili a následně nám ještě pomohl s věcmi a vůbec byl celkově děsně milý. Prošly jsme kontrolou a hezky všechno klaplo, měly jsme jeden lístek u okýnka a druhý hned vedle, takže jsem se s Maru dohodla, že budu u okýnka já a budu fotit (což jsem párkrát skutečně udělala).

Poslední den v Bathu, Jane Austen a Avebury

V pátek večer se Marie vracela zpátky do Londýna a tak jsme celý den couraly po Bathu, nemělo smysl jezdit na nějaký výlet a hlídat kvůli tomu čas. V Bathu toho není tolik k vidění, v centru se dá dobře orientovat a kromě opatství, které jsem si nafotila už několikrát pár dní před tím, tam je ještě Jane Austen centre a Fashion muzeum. Je tam toho teda samozřejmě víc, ale tohle bylo v plánu navštívit.

Salisbury a rozválené šutry

Tak mam trochu casu, nez Maruska prijde ze sprchy, tak budu pokracovat. Ve ctvrtek rano jsme nebyly schopne se vyprdelit driv, Maruska vstala na snidani jen diky memu "prijemnemu" vyrazu ve tvari. Odjely jsme i s Marii vlakem do Salisbury, abychom si prohledly mistni katedralu a Maruska taky za kazdou cenu chtela videt Stonehenge. 

Glastonbury aneb "prodám dům s ruinami v zahradě"

Tak se opet hlasim, stale jsem bez notebooku, takze opet to tu datluju na ipodu jednim prstem. Dlouho jsem se neozvala, protoze wifi pripojeni je tu fakt desny a taky proto, ze jsem stejne nemela cas. 

V utery odpoledne jsme z Portsmouth odjely vlakem do Bathu. Cesta utekla prijemne, protoze vlaky tu jsou sakra pohodlne - no aby ne, za ty prachy. Pocasi se oproti vikendu o dost zhorsilo, misto slunicka nam v Portsmouth od more val poradny vichr a v Bathu to bylo dost podobne, ale neprselo a misty to slunicko prece jen nakonec vylezlo. Chvili jsme v Bathu hledaly hostel a nakonec jsme ho diky mym uzasnym stoparskym schopnostem nasly. Hned pod hostelem je paradni hospoda:D Nevyhoda je, ze bydlime uplne primo nad ni, takze slysime duneni zespoda. Ale zas mame vyhled na kostel a snidani zdarma.

Cesta do Portsmouth

Tak se opet hlasim, tentokrat z krasneho mesta Portsmouth. Jsem na ipodu, tak to bude dneska trochu kratsi. Prave jsem nam zabookovala 3 noci v Bathu, kde podle vseho toho moc neni, ale mame v planu odtamtud cestovat na vylety do Salisbury, Avebury a Glastonbury. 

Oxford 2011

Dneska jsme se hezky vyspaly (já na zemi ve spacáku, Maruška na sedačce ve spacáku a doufám, že se na další noc prohodíme, trochu na mě táhlo) a udělaly jsme si pěknou snídani na zahrádce. Lucka má totiž super miniaturní zahrádku, která je jako stvořená na snídani, oběd i večeři a nebo na čtení knížky nebo prostě jen na takové krásné povalování na sluníčku. Nijak extra jsme nespěchaly se vstáváním a snídaní, takže jsme do centra vyrazily asi tak kolem poledne. Maruška si brala na sebe šaty, takže jsem nechtěla být za burana a navlíkla jsem se do sukně a žabek, protože tenisky se mi k tomu bohužel nehodily. A to byla zásadní chyba :D

Loučení, odjezd a z Londýna do Oxfordu

5.4.2015: Před cestou na Nový Zéland, kam jsem vyrazila s mou spolužačkou a kamarádkou Maruškou, jsme se rozhodly ještě trochu omrknout Anglii. Koupily jsme si proto letenku do Londýna o 10 dní dřív, než nám z Londýna letělo letadlo na Zéland. 

Článek jsem psala prakticky za pochodu ještě na starém blogu.. při "stěhování" jsem do něj nezasahovala, když nepočítám vložené fotky :) 

Hurá do světa!

Nuže, nastává den mého odjezdu do světa na zkušenou a abych nemusela všem neustále psát co je u mě nového, rozhodla jsem se (na radu Barušky - díky :D), že forma blogu bude ideálním hromadným sdělením mých zážitků.

Popravdě se přiznám, že momentálně to u mě vypadá jako po výbuchu bomby, ještě nemám zabaleno, mám cestovní horečku, propadám panice (ale vím, kde mám ručník !!) a nejradši bych se zahrabala do postele a nevytáhla z ní paty ještě dalších 10 let..

Zítra mě čeká cesta do Prahy, kde na menší část noci zakotvím a v 6:00 odlétám do Anglie. Plán je takový, že první dva dny strávíme s Maruškou v Londýně, v sobotu (1.10.) ráno odjíždíme do Oxfordu, kde chceme strávit víkend cestováním a poznáváním a v pondělí (už nevím kolikátého) plánujeme odjet někam jinam.. víc zatím nevím, takže to bude asi mazec.

Vzhledem k tomu, že je všechno na poslední chvíli, tak trochu trpím (znáte mě, všude chodím o 15 minut dřív :D a teď najednou nemám tucha, v kolik mám kam dorazit)..

Tak mi držte palce a já se tu budu v rámci možností svěřovat s tím, co jsem zažila...

PS: Ingmara beru samozřejmě s sebou, můžete jeho cestování sledovat TADY (pokud máte facebook)