Poslední den v Bathu, Jane Austen a Avebury

V pátek večer se Marie vracela zpátky do Londýna a tak jsme celý den couraly po Bathu, nemělo smysl jezdit na nějaký výlet a hlídat kvůli tomu čas. V Bathu toho není tolik k vidění, v centru se dá dobře orientovat a kromě opatství, které jsem si nafotila už několikrát pár dní před tím, tam je ještě Jane Austen centre a Fashion muzeum. Je tam toho teda samozřejmě víc, ale tohle bylo v plánu navštívit.

V Jane Austen centre jsme s Maruškou byly už před tím, ale jen v gift shopu, kde jsme slintaly nad vším, co tam mají. Nebudu to popisovat, prostě VŠECHNO jsme chtěly :D Tak jsme si zaplatily vstup na prohlídku a měly jsme to na začátku i s výkladem, pak už jsme jen chodily po domě a četly si cedulky. Nahoře v domě taky byl tea room, takže jsme se tam šly nejdřív jen na kukačku mrknout, jak to tam vypadá.. ale bylo to tam tak roztomiloučké, že jsme si tam musely dát čaj.

Potom jsme chtěly ještě jít do Fashion muzea, ale vstupné bylo nehorázně drahé, takže jsme si řekly, že to oželíme a místo toho jsme se s Marií poflakovaly po obchodech, protože si chtěla něco koupit. Náslesledně jsme hladové zapadly do Mad hatter tea party kavárny, kde jsme si před výlohou dělaly chutě tím, co si dáme k jídlu, ale když jsme vlezly dovnitř, tak jsme se dozvěděly, že jídlo je jen do 4 a ono bylo zrovna už půl páté, takže nic. Marie si dala čaj a my s Maruškou tam seděly hladové jak chudé příbuzné.

Šly jsme potom Marii vyprovodit na vlak, zamávaly jí a šly se ještě projít po Bathu kousek dál od centra, kde jsme ještě nebyly. Na hostel jsme se vrátily až večer a šly na jedno pivo, které bylo mimochodem opět nějaké skvělé anglické a tradičně hnusné, a pak jsme zapluly do postele.

Ráno nás čekalo balení a odjezd, byly jsme celkem rády, že už z hostelu padáme, protože na poslední naší noc se tam přistěhoval nějaký tlustý chlapík, co celou noc chrápal, takže jsme se ani jedna moc nevyspaly.
Měly jsme v plánu navštívit Avebury (konečně) a ani jsme ještě nevěděly, kde budeme tu noc spát, ale chtěly jsme bydlet někde na trase do Oxfordu, kde jsme si u Lucky nechaly věci a musely je v neděli vyzvednout.

Našly jsme si, že do Avebury se můžeme dostat autobusem buď ze Swindonu, nebo z Throwbridge. Bylo to podle všeho celkem jedno, takže jsme nasedly na první vlak, který jel zrovna do Throwbridge. Když jsme tam přijely, tak jsme se opět nemohly vymotat z nějakého nákupního centra, které bylo hned vedle nádraží a trochu jsme bloudily směrem do centra města. Maruška prohlásila, že by ještě ráda viděla Lacock, kde se natáčel Harry Potter a taky Pýcha a předsudek, ale nějak jsme nevěděly, jak se tam dostat. Takže jsme se na to vykašlaly a v Throwbridge jsme hledaly autobus do Avebury, místo toho jsme ale našly bus do Lacocku, který akorát jel, takže jsme se tam nechaly hodit.

Jenže s anglickými busy je problém, že si musíte na zastávce, kde chcete vystoupit, zazvonit, aby tam řidič vůbec zastavil. A to my s Maruškou nikdy nevíme, jak to tam vypadá.. nicméně jsme opět bedlivě sledovaly cedule a když jsme si myslely, že už jsme tam, tak jsme si zazvonily. Vyhodil nás na křižovatce na zastávce nikoho, zpáteční zastávka neměla ani jízdní řád a vypadalo to tam dost děsivě. Vydaly jsme se instinktivně (podle cedule) k parkovišti a doptaly jsme se a k Lacock Abbey jsme došly celkem v pohodě. Nic moc tam nebylo, i když nemůžu říct, že by to bylo nějaké ošklivé, ale v tom spodním patře bylo prázdno a do horního se zase platil nekřešťanský vstup, takže jsme tam nešly. Došly jsme do vesničky, která vypadala, jak kdyby se tam zastavil čas a u některých domů jsem docela pochybovala o tom, že je bezpečné v nich bydlet.

Nějaké paní jsme se zeptaly, kde je zastávka autobusu a asi jsme pro ní byly trochu rarita, když jsme jí řekly, že nás bus vyhodil jinde, že jsme původně chtěly jet do Avebury a tohle byla jen taková zajížďka a že ani nevíme, kde budeme v noci spát. Poslala nás ještě dál do vesničky a zrovna když jsem Marušce říkala, že asi sotva ted v sobotu nějaký autobus pojede do většího města, tak jeden jel kolem.. takže jsme si ho doběhly a on nás dovezl do Chippenhamu. Tam jsme sedly na vlak do Swindonu a konečně našly bus do Avebury.

Když jsme si kupovaly lístek do Avebury, tak se řidič divil, že tam chceme přespat a upozornil nás, že si máme zazvonit až uvidíme šutry, ne dřív. Trochu jsme nepochopily, proč musíme zvonit, když jsme jediné kdo jedou do Avebury a že by si nás určitě pamatoval, ale tak co.. na zastávky se zvoní, tak jsme si zazvonily.

Bus nás vyhodil u hospůdky Red Lion, která vypadala suprově. Trochu jsme omrkly šutry, které jsou po celé vesnici, zjistily si, kdy nám jede zpátky poslední bus a hezky si šly projít vesničku a mrknout se, jestli se nenajde nějaké ubytko na dnešní noc.

Musim říc, že Avebury u mě jasně vede ze všech míst, co jsem v Anglii viděla. Je to naprosto suprová vesnička, s krásným kostelem a hřbitovem se starými náhrobky (a k tomu tam maji ty šutráky :D) a domečky taky vypadaji na 1000 let.. Do toho neustále krákají vrány, takže to utváří tu krásnou anglickou atmosféru (taky do toho začalo mrholit).

S Maruškou jsme došly až kus za původní vesničku, do nějaké modernější části a našly jsme tam nějaký B&B, kde jsme si zazvonily a zjistily jsme, že mají plno. Paní ale byla milá a uvařila nám čaj a zavolala známé, co má taky B&B a ta měla volno, takže nás tam za ní poslala. Jen co jsme tam vlezly, tak jsme si to tam zamilovaly. Otevřel nám takový stařičký dědoušek, co mu nebylo moc rozumět a jeho paní a ukázali nám náš pokoj. NAPROSTO AWESOME!! Kytičkovaný přehoz přes postel, pod ním boží kytičkované povlečení, keramická klika, měkkoučký koberec, krásná útulná koupelnička a v ceně pravá anglická snídaně! A ještě k tomu strávená noc v Avebury!!

Jenže to mělo háček. Nebrali kartu a my neměly hotovost. Tak že tedy dojdeme do hospody, že tam mají bankomat. Protože jinak je nejbližší bankomat asi 20 minut jízdy autem. No tak jsme se dotáhly zpátky do vesničky a zkoušely každá všechny karty, které máme, ale peníze nám to prostě nedalo. Asi to bralo jen britské karty nebo nevíme, ale každopádně jsme byly v háji. Opět jsme se vrátily do našeho krásného domečku s tím, že si vezmeme věci a pojedem autobusem zpátky, ale oni nám nabídli, že si s tím nemáme dělat starosti, že nás ráno vezmou do města k bankomatu. Měly jsme z toho takovou radost, že jsme s Maruškou šly ještě na pivo k Red Lionovi a přesně když jsme se vracely, začínalo pršet.

Měla jsem v plánu si ráno přivstat a nafotit ty kameny za vycházejícího slunce, protože kvůli shánění hotovosti jsem si nestihla vyfotit nic. Jenže postýlka byla tak teploučká a měkkoučká (což jsem takový luxus v poslední době zažila akorát doma :D), takže když mě ráno v půl šesté vzbudil budík a mrkla jsem z okna, kde byla zima, hnusně a zataženo, tak jsem se na to vyprdla a spala dál až do osmi.

Snídaně neměla chybu (jen škoda, že nešla taky zabalit s sebou, později by se určitě hodila). Staříci nás hodili do města, takže jsme jim mohly konečně zaplatit a pak nás odvezli zpátky do Avebury (neboli šutrvillage) a měla jsem ještě dost času nafotit ty kameny, než nám jel autobus do Swindonu. Odtamtud jsme jely vlakem do Oxfordu, kde jsme si u Lucky vyzvedly věci, koupily lístek na bus z Londýna na Stansted na letiště a šly na oběd do místní nejstarší hospůdky. Děsně jsem se přežrala, což nebyl moc dobrý nápad, vzhledem k tomu, že jsem na zádech měla krosnu a vepředu ještě batoh.. ale dopravily jsme se na nádraží a vlakem odjely do Londýna.