Tak se opet hlasim, stale jsem bez notebooku, takze opet to tu datluju
na ipodu jednim prstem. Dlouho jsem se neozvala, protoze wifi pripojeni
je tu fakt desny a taky proto, ze jsem stejne nemela cas.
V utery
odpoledne jsme z Portsmouth odjely vlakem do Bathu. Cesta utekla
prijemne, protoze vlaky tu jsou sakra pohodlne - no aby ne, za ty
prachy. Pocasi se oproti vikendu o dost zhorsilo, misto slunicka nam v
Portsmouth od more val poradny vichr a v Bathu to bylo dost podobne, ale
neprselo a misty to slunicko prece jen nakonec vylezlo. Chvili jsme v Bathu hledaly hostel a
nakonec jsme ho diky mym uzasnym stoparskym schopnostem nasly. Hned pod
hostelem je paradni hospoda:D Nevyhoda je, ze bydlime uplne primo nad
ni, takze slysime duneni zespoda. Ale zas mame vyhled na kostel a
snidani zdarma.
V utery jsme si pak jeste trochu prosly Bath, stavily
se v Jane Austen Centre, kde jsme si chtely koupit uplne vsechno a ve
stredu jsme si naplanovaly vylet do Glastonbury. Nebylo mozny Marusku
vykopat z postele driv, takze vlakem do Bridgewateru jsme dorazily az
nekdy odpoledne. Tam jsme se prodraly navzdory vsem silenym ukazatelum
az do centra, kde nebyla jedina znamka toho, ze by bylo Glastonbury a
opatstvi nekde pobliz. Sehnaly jsme si pracne bus a ve zbylem case jsme
shledaly, ze je Bridgewater hnusne mesto a maji tam muzeum Roberta
Blakea, ktereho skoro nikdo nezna:D Busem do Glastonbury jsme se
kodrcaly cca hodinu, protoze to jelo pres vsechny mistni prdelky, ktere
jakoby lakaly k vrazdam vysetrovanym sefinspektorem Barnabym. V
Glastonbury nas bus vyhodil primo pred opatstvim, tak jsme tam hned
zalezly, uhraly vstup na studenty a dobre jsme udelaly, protoze za
chvili zacalo prset. Byla to jen mala sprska - nastesti. Hned jsme se
prifarily k mistnimu pruvodci, co byl shodou okolnosti mnich se smyslem
pro humor. Vesele nam povypravel o historii opatstvi a pak nas nechal
poflakovat se okolo.
Zbytky opatstvi jsou okouzlujici a poletujici vrany
tomu dodavaji patricnou atmosferu. Udelala jsem zase asi milion fotek.
Vsechno jsme si radne prohledly, daly svacu (oblibene tousty a
philadelphii) a sly se prekonat pri
vyslapu na mistni vezicku na kopecku. Mnich nam poradil kudy mame jit a
jak dlouho to nahoru trva a vyrazily jsme. Vzaly jsme to pres mesto a
fakt jsme nestacily valit oci. Vsude sama alternativni medicina, joga,
obchody s carodejnickymi potrebami atd. Cestou na kopecek jsme
prochazely kolem buddhistickeho centra. Takova koncentrace vsech moznych
nabozenstvi se jen tak nevidi.
Cesta byla prekvapive do kopce a Maruska
prohlasila, ze za 15 minut jsme tam. Mnich nam tvrdil, ze cesta trva
tak 40 minut:D jenze Maruska netusila, ze po 15ti minutach chuze lesikem
se teprve vyloupnul samotny kopecek, na kterem nebyl jediny velky
strom, zato spousta ovci a nahore vez. Co vam budu povidat, funely jsme
obe a tech 40 min to fakt trvalo. Zastavovala jsem casto, pod zaminkou
pekne fotograficke kompozice a Maruska to uvitala. Takze mame opet
spoustu fotek:D Nahore to foukalo jak na Vetrne hurce, skoro mi to
odfouklo Ingmara, ale stalo to za to. Cesta dolu byla rychlejsi, jen nam
cestu zatarasily kravy. O tech Maruska taktne prohlasila: ty kravy
mozna nejsou kravy, nemaji zadny vemena.. Coz ve me vzbudilo pocit
naprosteho bezpeci a pridala jsem radsi do kroku:D
Z Glastonbury jsme se
nechaly odvezt busem do Tauntonu v domneni, ze to bude rychlejsi, ale
nebylo a bus vypadal tak, ze se kazdou chvili rozpadne. Tam jsme hned
sedly na vlak a hladove a vymrzle jsme prijely do Bathu, kde na nas uz
cekala Marie, ktera za nami prijela z Londyna. Hospoda me ale nudila a
navic uz nevarili, take jsem sla brzo spat. A zbytek zas zitra, uz me z
toho datlovani boli palec. Dobrou a opet pardon za preklepy.
Žádné komentáře:
Okomentovat