Tak už i mě, duchem stále na 19, dohnaly Kristovy roky. Není tomu tak dávno, kdy jsem slavila třicítku a říkala jsem si, jaká jsem stará raketa. Týden na to mi luplo v zádech a byla jsem měsíc prakticky nepohyblivá a to mě utvrdilo v tom, že rozklad fyzické schránky nekompromisně začal. Takže už mi zbývá jen ta mentální část mého já (která ale nikdy nebyla tak úplně normální, takže počátek rozkladu nepůjde s přesností určit).
Jelikož už mám na to teda ten věk, tak si dovolím tady udělat shrnutí mouder, kterých jsem se za svých krásných třiatřicet let naposlouchala a nebo jsem na ně případně přišla i sama. A tématicky se držme tohoto pěkného čísla…
