Běž se podívat na Zemi, říkali. Bude to zábava, říkali… Tohle běželo Luně hlavou, když ráno co ráno vstávala v půl šesté do práce. Nejradši bych tu pitomou kometu, která mi tohle poradila, chytla za chvostík, zatočila a odhodila co nejdál do kosmu, říkala si pro sebe, když čekala na autobus, který měl jako vždy zpoždění. A co hůř - každé ráno na něj čekala spousta lidí, kteří se pak na Lunu v autobuse tlačili, divně smrděli a někteří dokonce za jízdy telefonovali.
