Loučení, odjezd a z Londýna do Oxfordu

5.4.2015: Před cestou na Nový Zéland, kam jsem vyrazila s mou spolužačkou a kamarádkou Maruškou, jsme se rozhodly ještě trochu omrknout Anglii. Koupily jsme si proto letenku do Londýna o 10 dní dřív, než nám z Londýna letělo letadlo na Zéland. 

Článek jsem psala prakticky za pochodu ještě na starém blogu.. při "stěhování" jsem do něj nezasahovala, když nepočítám vložené fotky :) 



Tak jsem konečně zase online a pokusím se stručně popsat naše loučení, cestu do Anglie a pobyt v Londýně a cestu do Oxfordu.

Nevím jak u Marušky, ale u mě proběhlo loučení poněkud citlivě a musím se přiznat, že ačkoli jsem většinou za drsňáka, tak jsem uronila slzičku, když jsem koukala z okýnka autobusu (ale nikde to nešiřte, protože mi to zkazí image:D)

V Praze jsem se rozloučila se všemi a skoro jsem se strhala s tou krosnou a batohem a když jsem se pak sešla s Maruškou, tak jsem jen valila oči, co všechno veze ona.Maruška to pak pod nátlakem Ivči musela přehodnotit a něco nechat doma..ale tvářila se u toho opravdu nešťastně..

Protože nám to letělo v 6:00, musely jsme vstávat ve 3 ráno, abychom se včas nočkou dostaly na letiště. Spaly jsme ani ne ty tři hodiny a vstávání nebyla žádná velká sranda, hlavně s těma krosnama na zádech a taky s opilými cestujícími v noční tramvaji, co měli potřebu si zpívat cosi o umřelém psu co smrdí :D

Byly jsme s Maruškou téměř mrtvé, když jsme dorazily do letadla a už jsme bohužel nechytly místo u okýnka, jenže nám to bylo celkem jedno, protože jsme se těšily na klidný start a spánek až do Lutonu. Letadlo se už už rozjíždělo a najednou šup a nějaká pani skoro omdlela, takže jsme museli zastavit, čekat na záchranku a nakonec se ta pani rozhodla, že s námi stejně poletí.. jenže nás zdržela asi o půl hodiny a tím pádem nám z Lutonu ujel bus do Londýna, na který jsme měly koupené lístky. To nám to pěkně začalo..Nejvtipnější na tom bylo, že jakmile jsme nasedly do letadla, tak jsme okamžitě usnuly a celou příhodu, která vedla ke zdžení letu, jsme prakticky zaspaly. Vzbudily jsme se po půl hodině a zjistily jsme, že jsme stále ještě v Praze. V Lutonu jsme si pak musely vyřídit náhradní dopravu, kterou jsme ale nemusely platit, protože zpoždění letadla se toleruje. V autobuse do Londýna jsme opět spaly a nechápu co to řidiče popadlo, ale zapnul klimatizaci takovým způsobem, že jsme tam skoro umrzly. No lahůdka.

V Londýně bylo vedro k padnutí. Vystoupily jsme na Victorii a jaly se hledat nějaké informace o celodenních lístkách na metro. Když jsme to všechno vyřídily, jely jsme hledat náš hostel na Piccadilly Circus. S tím vedrem a s tím, co jsme s sebou táhly, to byla docela síla, navíc mě opět chytla migréna z nevyspání, takže fakt paráda.. Na hostelu jsme bydlely na pokoji se třemi palandami v sedmém patře a přes den přestal jezdit výtah. Jeden náš spolubydlící z Argentiny už tam bydlel pár dní a byl docela fajn. Později se tam nastěhovali ještě dva kluci z Francie.

S Maruškou jsme se sebraly a na oběd vyrazily za Marii (Marušky kamarádka z Německa), která je tu na stáži a po dobrém obědě jsme se vydaly s Maruškou na procházku po centru. Měly jsme celodenní jízdenku, takže nebyl problém si kamkoli dojet a musím uznat, že Londýnské metro je super na orientaci, ačkoli jsem si vždycky myslela pravý opak.

Prošly jsme to po nábřeží a udělala jsem spoustu fotek, abych pak zjistila, že se mi podělala paměťovka a neustále po mě chce naformátovat a tak jsem asi pravděpodobně o všechny (hlavně Ingmarovy) fotky přišla.. Uvidíme, to se ještě dořeší později (nedořešilo, o fotky jsem vážně přišla).

Byly jsme navštívit The Globe a dokonce jsme chtěly jít i na představení, ale všechno bylo kompletně vyprodané, tak jsme alespoň zevlily u suvenýrů a kdyby naše cesta nepokračovala na Zéland, tak tam koupíme spoustu pěkných a zaručeně užitečných věcí, jako třeba krásný brk a inkoust ;)

Prošly jsme celé nábřeží až téměř k London Eye a pak jsme jely na hostel dát sprchu, protože jsme měly v plánu večer s Marii vyrazit někam na "výborné" anglické pivíčko :D Vzaly jsme s sebou našeho spolubydlícího z Argentiny a nakonec se z něj vyklubal fajn kluk. 

Mimochodem to teplé anglické pivíčko je fakt megahnus!!

Po celém dni jsme byly úplně vyřízené, takže spánek přišel hned a kdyby nebylo takové vedro, tak by se spalo o dost líp.

Další den strávený v Londýně začal snídaní s naším novým kamarádem a pak balením věcí, protože jsme se musely odhlásit z hostelu. Naštěstí jsme si mohly nechat věci u nich v úschovně do šesti, takže jsme je tam nechaly a jen s kabelčičkou vypadly do centra. Perfektní místo k návštěvě byl M&M's obchod, který měl tři patra a bylo tam kde co.

Pak jsme se vydaly hledat Comics shop, který nám Guido (ten spolubydlící z Argentiny) doporučil a tam to bylo teprve něco.. samozřejmě jsem to taky všechno nafotila. Oběd jsme si daly v Hyde parku a taky jsme se tam patřičně vyválely na zemi na sluníčku a pak jsme honem honem běžely opět na nábřeží, abych vyfotila ještě to, co se mi pravděpodobně zničilo na té rozbité kartě.. potom nás čekal sprint do hostelu, protože v šest se tam zamykalo a samozřejmě jsme to nestíhaly (viď Maruško :D) No stihly jsme to, ale jen díky Maruščinu excelentnímu sprintu do 4. patra bez výtahu :D Vyzvedly jsme backpacky a všechny věci kolem a jely jsme za Marii, u které jsme si na noc schovávaly věci. Bus do Oxfordu nám totiž jel ve 4:05 ráno a původní plán byl, že nepůjdeme spát.. ve finále to dopadlo tak, že Maruška s Marii šla pařit a já jsem u nich doma vytuhla.. no to jsem prostě celá já..

Nebudu se tu dlouze rozepisovat o tom, proč nám ujel bus ve 4:05 do Oxfordu, nicméně se tak stalo a musely jsme jet dalším budem v 5:10. Cestu jsme víceméně prospaly (někdo více, někdo méně :D)

V Oxfordu nás vyzvedla na zastávce Lucka neboli immaginacija a dovedla si nás domu, kde nás krásně uložila a mohly jsme dospat. Potom nám uvařila super česnečku a následně vytáhla do centra Oxfordu a taky do knihkupectví, ve kterém pracuje. A já jsem si u ní vyzvedla svůj cestovní deník, abych si mohla zážitky psát v době, kdy nemám po ruce internet a abych nezapomněla všechno dřív, než to sdělím vám- Teď jsme po večeři a za chvíli půjdeme spát, protože co vám budu povídat.. cestování je DĚSNĚ vyčerpávající záležitost :D