neděle 16. října 2011

Odjezd na letiště a všechny lety až na Zéland

V autobuse na letiště jsme se seznámily s takovým milým pánem - Čechem, který nám sdělil, že po předchozím menším dohadováním s řidičem se řidič obrátil do autobusu a zeptal se, jestli někdo mluví francouzsky, že se s námi nemůže domluvit :D Pak jsme se celou cestu bavili a následně nám ještě pomohl s věcmi a vůbec byl celkově děsně milý. Prošly jsme kontrolou a hezky všechno klaplo, měly jsme jeden lístek u okýnka a druhý hned vedle, takže jsem se s Maru dohodla, že budu u okýnka já a budu fotit (což jsem párkrát skutečně udělala).

Let do Kuala Lumpur byl dost dlouhý, hezky jsme si s Maruškou schrupnuly ještě před odletem, protože jsme v letadle dost dlouho čekaly. Pak jsme si chvíli četly, ale protože to odlétalo ve 23:15, tak jsme stejně dost brzo usnuly. Let byl celkem ok, většinu jsme prospaly a pak už jsme byly v Kuala Lumpur, kde bylo cca 30°C. Musely jsme si vystát dlouhou frontu na další palubní vstupenky na let na Zéland a pak jsme měly ještě čas, takže jsme si tam chytly free wifi (skutečně free).

Druhý let byl katastrofa, hlavně pro mě, protože kolem nás na všech sedačkách seděla mega početná rodina a dohromady měli asi 4 haranty. Jeden mi neustále kopal do sedačky, další tam celou dobu řval, pokud nespal. Přes noc to ještě šlo, to byly víc v klidu, ale jakmile se rozednilo a letadlo se začlo probouzet, tak tam začli řvát a lítat v uličce kolem mě, kopat mi do sedačky ještě víc a kdykoli jsem zabrala, tak mi zařvali do ucha a ve finále do mě ještě začli strkat.. co na to říct - na děti by se měl vydávat zbrojní pas a asi by měl být omezený počet na metr čtvereční..

Byla jsem totálně utahaná, oteklá a namíchnutá a ještě mě čekala prohlídka a pokec s celníkem. Naštěstí to nikdo nijak nehrotil, ani se nedivili, že nemáme zpáteční letenku a bez problému nás pustili. Paní u kontroly se zadívala na naše pohorky a zeptala se, jestli máme nějakou turistickou výbavu, tak jsme se zasmály, že sice ty boty na to vypadaji, ale že my jsme nikdy po horách nelezly :D když nás viděla, asi jí to muselo být jasné, zasmála se taky a pustila nás v klidu dál.

V Christchurch bylo chladněji než v Kuala Lumpur a my jsme navíc mrzly jak z letadla, tak nevyspáním. Byla tam ale taky free wifi, takže jsme si zabookovaly hostel a vydaly se hledat bus. Nevim čim to je, ale s Maruškou máme na to spojení vždycky štěstí, takže nám to hned jelo.. jenže opět problém se zvonením. Nevěděly jsme vůbec, kde máme vystupovat, jen jsme měly přibližný cíl - nemocnici. Nakonec Maruška zavelela a vylezly jsme a jak se ukázalo, tak ne u nemocnice, ale o zastávku dřív, což nám ale ve finále jedině pomohlo, protože náš hostel tím pádem byl blíž.

Náš hostel se jmenuje Jailhouse a je ze starého vězení. Máme parádní vezeňskou celu, pruhované povlečení a palandičku. Musím to tu ještě všechno nafotit, ale interiér je super a bydlení taky, sice tu trochu táhne, ale co bych chtěla - ve vězení :D sprchy i záchody jsou super, kuchyňka taky nevypadá zle a před hostelem je maličká zahrádka a původní část vězeňské brány.

Samotné město jsme se s Maruškou snažily dneska projít, sháněla jsem banku, kde bych si otevřela účet, poštu, kde bych si zařídila nějakou průkazku na daně a taky převaděč spojitosti (neboli redukci na zásuvku:D), protože jsme měly všechno kromě foťáku totálně vybité. Nakonec jsme všechno našly, ale centrum je celé (nebo aspoň z větší části) zavřené kvůli zemětřesení, takže se nedalo skoro nikam dojít. Nakonec jsme zjistily, že vše potřebné máme prakticky za rohem od hostelu, ale to až po tom, co jsme to celé obešly :D

Nicméně tohle město nás moc nezaujalo, takže se tu asi nezdržíme déle jak 2 - 3 dny a pak vyrazíme ještě nevíme kam. Hlavní cíl je nejspíš Napier, kde už Maruška byla, má tam známé a je tam jistá práce, ale pokud najdeme nějaké jiné místo někde po cestě tam, tak asi zakotvíme na nějakou chvíli jinde.. to se ještě musí zítra pořádně probrat a uvidíme, kam nás vítr zavane. Nicméně nějaká ta práce už by se hodila, poflakování bylo dost a když budu mít práci, budu mít peníze a budu si moct koupit jogurt, který mi Maruška neustále zakazuje, protože je drahý :D Pak už nebude moct nic namítat.

Žádné komentáře:

Okomentovat