Do Wellingtonu jsme přijely asi v pět hodin odpoledne a chtěly
jsme tam strávit jen jednu noc a to hlavně kvůli finálnímu zápasu v
rugby. Takže jsme se najedly a pak vyrazily do centra, že se upíchneme v
nějaké hospodě a podíváme se na zápas tam (veřte nebo ne, začaly jsme
tady rugby fakt žrát a to nejen kvůli hezkým chlapům, co maji
ramena... :D). Jenže ono to nebylo tak jednoduché, jak to vypadalo.
Všude byly davy lidí, před každou hospodou fronta, protože tam bylo
plno. Nakonec jsme zakotvily v jedné irské hospodě a asi 15 minut jsme
čekaly před vchodem. Když už to vypadalo, že budeme na zápas koukat přes
sklo, tak se vyměnili bodyguardi a protože je Maruška árijské rasy, na
místního Maora to udělalo velký dojem a tak nás pustil dovnitř přesně na
začátek zápasu.
Zápas samotný byl super, utrpení bylo
protlačit se k baru a následně si udržet místo tak, aby člověk vůbec
něco viděl. Bylo tam fakt děsně narváno, několikrát mě polili a taky
jsem se tam přilepila podrážkama k podlaze .. Ale zápas byl
fenomenální, kdo neviděl, o dost přišel. Nějak jsem nevěděla, komu
fandit, protože mi přišlo, že si to zaslouží jak Francie, tak NZ. Nejsem
tedy žádný odborník na pravidla rugby, ale přišlo mi, že by si to
zasloužily obě země, protože hra byla super. Nicméně po tom, co All
blacks vyhráli o 1 bod nad Francií nastala ta pravá zábava.
Všichni
a tím myslím fakt VŠICHNI (včetně policie) slavili, na ulicích byly
davy lidí, všichni se smáli a gratulovali si a jásali a troubili atd
atd.. Lidi byli úplně všude, na chodníku, na silnici, prostě fakt všude.
Naprosto neuvěřitelná atmosféra.
My jsme potřebovaly na
vzduch, takže jsme stály před hospodou na ulici a všechno jsme to
viděly. Uvažovaly jsme, jestli zůstaneme ještě chvíli tam, kde jsme,
nebo jestli půjdeme jinam.. nějak jsme se nemohly rozhodnout. Když jsme
si tlačily cestičku na záchod, tak jsem omylem rozlila jednomu Irovi
pití (za což na mě použil asi nespočetné množství neznámých výrazů) a to
náš odchod uspíšilo. Taková nehoda se přece může stát komukoli, když je
hospoda úplně narvaná.. No ale radost jsem z toho neměla, on očividně ještě míň.
Pak
jsme se protlačily ještě do dvou klubů, kde bylo taky úplně narváno a
hráli tam děsně, takže jsme se asi v půl druhé ráno sebraly a šly si dát
sváču do místního hladového okna a ani jsme to nesnědly a zbylo nám
ještě k obědu. Pomalu jsme vyrazily k hostelu a cestou jsme pořád potkávaly nadšené lidi. Kam se hrabe Praha se Staromákem ... :D
Druhý
den foukal neskutečný vítr.. Ráno to ještě docela šlo, ale odpoledne se
to změnilo na totální smršť. Nemohly jsme ani pořádně proti tomu větru
odnést naše věci asi 10 m od hostelu na zastávku, skoro nás to odfouklo. Ono Wellingtonu se neříká největrnější město jen tak. A pak nás čekala jízda do Napieru, cca 5 a půl hodin v autobuse.
Většinu jsme prospaly. A někdy před devátou večer jsme dorazily do toho
krásného města v art deco stylu. Ubytovaly jsme se u Wally's backpacker,
kde Maruška už bydlela předtím a taky tu je pár lidí, které zná.
Protože zatím není místo, máme s Maruškou manželskou postel za cenu
dormu a nemůžeme říct, že by nám to vadilo. Hlavně dneska ne, protože
zase prší.
Žádné komentáře:
Okomentovat