10 day writing challenge - Den #3

#3 - Three things I want to say to different people. / 3 věci, které bych chtěla říct různým lidem. A je to tu. Když jsem vybírala 10 témat pro výzvu, tohle bylo jedno z těch, která mi přišla zábavná. Měla jsem v hlavě docela ucelenou představu o tom, co budu psát a komu. A pak jsem se nad tím tématem zamyslela pořádně a začala jsem pochybovat. 

Mohla bych to napsat humorně (nebo se o to alespoň pokusit) a trochu vás tím pobavit. Plkat o blbostech mi jde, protože jsem do vínku dostala hubu nevymáchanou. Ale jakmile přijde na opravdu niterní téma, nedokážu říct nic. Nenacházím ta správná slova. Takže mám teď jedinečnou šanci říct lidem, kterým to z různých důvodů nemůžu říct do očí, co mám na srdci. Zkusím to, i kdyby to měla být slova navždy utopená v kybernetických vodách. Vám to nejspíš nebude dávat smysl a za to se omlouvám. Dnešní den věnuji jen těmhle třem.

1

Kéž bych byla dobrý řečník a nacházela správná slova ve správnou chvíli. Místo toho ti můžu říct jen: "Promiň." Za tím jedním slovem bys mohl najít to, že je mi líto, že to byla moje urputnost, kvůli které se to celé začalo rozpadat. Že mi chybí to, jak jsme se u tebe na balkoně smáli, jak jsme dokázali mlčet a každý se věnovat něčemu jinému. Chybí mi naše noční pěší návraty domů, ta lehkost bytí "jen tak" a hlubokomyslné debaty o kravinách. A že mi chybíš ty, jako kamarád, kterým jsi pro mě vlastně nikdy nebyl. 

2

Kdyby moje srdce dokázalo mluvit s tím tvým, protože moje ústa nemluví a tvoje uši neposlouchají, řeklo by ti něco jako "přenes se přes to a nedus to v sobě, začni znovu žít". Není to tvoje selhání, že odešel. Neopustil tě v ten den, kdy si sebral věci a odjel. Jestliže s námi vůbec kdy byl, opustil nás už dávno předtím. Nemá smysl v sobě dusit tu bolest ze zklamání, vztek na něj a opečovávat si svojí zlomenou hrdost. Někteří lidé by spolu prostě neměli a nemůžou být a to se stalo vám dvěma. Máš šanci začít znovu, bez něj a bez chyb, které jste spolu udělali. Využij to. 

3

Jestli někdy seberu odvahu, abych překročila tu pomyslnou hranici, kterou jsme si z nějakého důvodu nastavili před mnoha lety, řekla bych ti místo obvyklého "Děkuju" to, co se za tímhle slovem, v souvislosti s tím naším zvláštním přátelstvím, schovává (a z tohohle souvětí bys vyskočil z kůže :)). Moc pro mě znamenáš. Vážím si toho, že tu pro mě jsi, i když ti to vůbec neusnadňuju. Miluju tvoje poznámky k mému psaní. Při jejich čtení mám vždycky pocit, že sedíš vedle mě a v modrých očích ti tančí čertíci, zatímco mi pomáháš vylepšovat zápletku. Děkuju, že snášíš všechny ty moje rozmary už tolik let, zatímco místo Měsíce na nebi svítí žárovka. I když si to možná neuvědomuješ, jsi pro mě jeden z těch důležitých lidí v životě.