Tak jsem nakonec přece jen opustila Napier. Je to strašně zvláštní pocit a den před odjezdem se mi z toho chtělo dokonce brečet. Hlavně když jsme šli naposledy na sushi a zjistili, že v neděli zavírají už ve 4 a bylo půl pátý :D no ale ba ne, stejně to na mě nějak dolehlo a navíc ještě pršelo a bylo mi z toho tak nějak smutno, opustit to místo, kde jsem strávila téměř 6 měsíců života a poznala tam spoustu zajímavých lidí. Nicméně už bylo vážně načase.
S holkama a Ondrou jsme v pondělí ráno naložili věci do auta a vyrazili do Wellingtonu. Rohodli jsme se tam jednu noc přespat a projít si Wellington a druhý den jsme měli na odpoledne koupený trajekt. Já už ve Wellingtonu byla, takže centrum mě nijak extra neohromilo, zato druhý den jsem si opravdu užila procházku po místní botanické zahradě (vstup zdarma) a hlavně proto, že s naší skupinkou byla velká sranda. Pak už jsme se přesunuli k trajektu a hezky po česku posvačili z igelitových pytlíků.
Cesta trajektem byla mnohem lepší než posledně, protože narozdíl od posledně tentokrát nepršelo a nebyla taková zima. Celou cestu krásně svítilo sluníčko, takže jsme nějakou část té cesty proseděli venku a vyhřívali se. Evičce se udělalo nedobře a mně chvíli taky, hlavně jak to houpalo vevnitř, ale všichni jsme to přežili ve zdraví. A pak jsme přijeli do Pictonu, do moc pěkného hostelu. Všichni jsme z něj byli nadšení a dokonce tam měli i obří šachovnici, takže jsme si pak s Evčou hezky zahrály šachy a skoro jsme se popraly, když jsem zaútočila svým králem (který byl mimochodem ze všech figurek nejdál na protější straně šachovnice :D) na jejího krále a chtěla jsem dát ŠACH.
Shodli jsme se na tom, že v Pictonu zůstaneme ještě jeden den navíc a pojedem se podívat na výlet na nějaké hory či co, ale bylo strašně hnusně, takže jsme to změnili a šli jen na kratší procházku.. myslím, že hlavní důvod změny plánu nebylo ani tak počasí, jako to, že se mi v autě v serpentýnách udělalo strašně zle a další hodinu této jízdy bych už nepřežila já ani ostatní.
Z Pictonu jsme se rozhodli navštívit Kaikouru, kde už jsem samozřejmě taky byla a kde se mi to děsně líbí a taky navštívit Marušku, která tu s holkama z Německa teď bydlí. Potkala jsem tu víc lidí, než jsem čekala, jako by všichni směřovali do Kaikoury. Jsme tu 2 noci a zítra odjíždíme směrem na Christchurch. Odvážíme Lindu a Ondra tu pravděpodobně zůstane, takže se naše "společenstvo jabka a sýra" rozpadá :( Je mi to docela líto, už jsem si na tu svou smečku tak pěkně zvykla.. nicméně nám s Evčou začíná samostatné cestování dokud nás smrt nerozdělí, což znamená dokud nám nedojdou peníze. Tak jako tak to vypadá na akční plán, rozhodně víc než sedět na zadku v Napier :)
Ohledně cesty domů, na kterou se mě většina ptáte - zatím pořád ještě nic nevím, peníze na letenku, které jsem si už našetřila, padnou na tohle cestování a tak budu muset potom začít někde znovu. Původní plán ještě před odjezdem, se kterým jsem počítala tak na 60-70% byl, že pojedu domu na začátku nebo v půlce července. Nechávala jsem si tam procentuální rezervu kvůli jižnímu ostrovu a dobře jsem udělala. Ta změna prostředí mě zase tak nějak probrala a i když jsem už zrušila můj plán navštívit Austrálii, možná to nakonec ještě změním. Nemůžu tedy dopředu nic říct minimálně v rozmezí měsíce či dvou, takže se mě prosím vás pořád neptejte, já prostě nevím a ani nevím, jak odpovědět k vaší spokojenosti. Až budu něco vědět, tak to samozřejmě sdělím, ale teď nevím zhola nic.
Tímto se s vámi loučím a ozvu se později, až budu zase někde jinde :)
Žádné komentáře:
Okomentovat