Motueka

Přátelé a drazí, již je to na 90% jisté, že během příštího týdne dorazím do ČR. Je to naprosto nepředpokládané a ano, předčasné a samotnou mě to rozhodnutí šokovalo, nicméně tak činím po zralé úvaze a někteří znáte důvody a některým do toho nic není a některé to vůbec nezajímá :)

Takže ano, vracím se domů, těším se a i když je mi z toho trochu smutno, že to tu opustím, tak nelituju, protože jsem viděla všechno, co jsem chtěla a maximálně jsem si to tu užila.

Ale abych tedy ještě před odjezdem splnila restíky, dopíšu vám v různých kapitolách naše cestování a přihodím nějaké fotky (zdá se mi nesmysl psát to pak z domova, když už na žádných cestách nebudu). Tenhle blog ale po návratu rušit nehodlám, protože kdo ví, kam mě vítr zavane a i kdyby to byly jen malé výlety, tak třeba si o tom budete chtít přečíst :)

Nuže tedy, abych navázala na předchozí článek, z Abel Tasman parku jsme po neodkladném úprku před mouchami odjely do Motueky, kde jsme se ubytovaly v docela pěkném hostelu, ale co je nejdůležitější, seznámili jsme se tam s Martinem (z Německa, jak jinak, ale jeho rodiče jsou Poláci, takže nám více méně rozuměl, i když jsme mluvily česky :)). Martin mířil do Greymouth stejně jako my, takže se k nám přidal a cestoval chvíli s náma.. Učily jsme ho nějaké české věty a on nám zase říkal něco polsky, což nám připadalo strašně "kjůt", protože je to takový pěkný a šišlavý.. V Greymouth jsme byly trochu zklamaní, protože tam všehovšudy nic není. Martin chtěl druhý den ráno pokračovat na Fox glacier a my neměly žádný plán a tak jsme se rozhodly, že pojedem s ním. Jenže samotná prohlídka na ledovec byla pekelně drahá, takže si to koupil jen Martin a my jsme s Evčou šly jen na procházku, kde jsme kousek toho ledovce viděly. Vzala jsem s sebou samozřejmě i Ingmara a má tam spoustu pěkných fotek :) S Martinem jsme se tedy rozloučily s tím, že on tam přespí a my jsme ještě ten večer jely do Wanaky. Nemohly jsme tam tak trochu sehnat hostel, ale nakonec to bylo ok a čirou náhodou, když jsme šly s Evčou na pizzu, jsem tam potkala kamarády z Napier.

Wanaka je lyžařské středisko a taky to tam tak vypadá, je to sice malé městečko, ale moc pěkné. Leží to hned u jezera a ještě se tam i lidi koupali!! Nám teda s Evčou byla docela kosa, tak jsme to tak trochu nechápaly. Druhý den jsme se snažily dojet na jeden vzálenější track, jenže naše autíčko nepřekonalo překážku na silnici v podobě tekoucí vody a tak jsme se rozhodly, že půjdeme pěšky.. Jenže jsme nevěděly, kde se zrovna nacházíme a měly jsme takové tušení, že jsme asi ještě hooodně daleko do začátku tracku. Samotný track byl asi na 4 hodiny a než jsme tam dojely, tak to chvíli trvalo a tak jsme ani nedošly na ten začátek (ale i tak jsme šly asi 2 hodiny) a rozhodly jsme se, že to nemá cenu. Už se tu stmívá dost brzo a nestihly bychom se včas vrátit. Takže track jsme vzdaly, vrátily jsme se k autu, daly si tam sváču, zabily pár kousajících mušek a odjely zpátky do města. V hostelu jsme usnuly asi někdy v osm večer (nějak nás to cetování začalo zmáhat) stylem - jen na chviličku se natáhnu :D

Druhý den jsme se vypravily do Puzzling World, které je kousek za městem a je to tam naprosto super. Za 15 NZD jsme si tam užily zábavu na celý den. Mají tam místnosti s holografy, optickými klamy, různé nakloněné místnosti a tak všelijak. A taky tam mají dřevěné bludiště. Tak jsme si to s Evčou tak šinuly po bludišti a hledaly jsme zadané úkoly, když tu najednou se proti nám objevil Martin :D protože loučení u Foxu bylo trochu smutné a potom nám Martin děsně chyběl, přivítání bylo naopak o to radostnější. On pokračoval do Queenstownu stejně jako my, takže se k nám zase přidal. V Queenstownu jsme se ubytovali v nějakém hostelu, kde jsme dostali i polívku a pak jsme si ještě večer udělali tortilly se vším možným. A aby to bylo stylové, jedli jsme to na zemi, protože jsme tam neměli volný stůl :D

Další den ráno jsme se s Martinem definitivně rozloučily, protože on zůstával v Queenstownu a já ještě s Evčou jela na Milford sound. A o Milford sound zase příště :)