Tak vás zase zdravím mí drazí! Podle komentářů a ohlasů na blogu to vypadá, že už vás moje cestování ani trochu nezajímá :P ale já se vám ani nedivim, mě by to asi taky nezajímalo, navíc nepíšu nic extra zajímavého a chápu, že na to taky nemáte moc času. Ono je sice pěkné, že já jsem na Zélandu, ale vy jste doma a svých starostí máte dost. Nu což, pro ty, co ještě zbyli, budu zdárně pokračovat ve sdělování svých zážitků.
Co napsat nového? Mám procestovaný skoro celý jižní ostrov a je to jedním slovem NÁDHERA!!! Jižní ostrov je o dost hezčí než severní, je takový víc divoký a málo osídlený, většinu času jsme po cestě nepotkaly skoro žádné další auto a když, tak jen málokdy. O obydlích podél cest nemůžu mluvit už vůbec. Je to tu všechno takové divoce pusté, všude hory, vítr ve vlasech... no znáte to :)) Pořád jsem Evičce říkala, že mi to tu připomíná Kanadu (kde jsem mimochodem nikdy nebyla, ale v amerických filmech je takhle Kanada vždycky vykreslená :D). Už mi k tomu chyběl jen ten Kanaďan v kostkované košili (nebo v čemkoli jiném :D) s drsným výrazem a dvoudenním strništěm :D .. no ale to je zase trochu jiná storka. Zpátky k cestování.
Jižní ostrov je prostě o dost hezčí než severní a pokud někdo plánujete cestu na Zéland, tak si to rozhodně nenechte ujít. Na procestování jižního ostrova je nejlepší auto, stopem se tu moc nedá, právě kvůli tomu, že tu není moc velký provoz. A navíc stopem se dostanete jen do města, pokud chcete nějaký track, kterých je tu na každém kroku plno, nebo nějaké vzdálenější místo, tak si tam pak musíte sami dojít a to nedoporučuju. My jsme s Evou naštěstí auto měly (a taky jsme si s ním zažily spoustu legrace). Cestování autem po jižním ostrově nám zabralo cca 3 týdny a kdyby byly peníze, tak si myslím, že by to klidně mohlo zabrat i víc času. Vynechaly jsme tu nejjižnější část a město Dunedin, což mě sice trochu mrzí, protože jsem slyšela, že je to moc pěkné místo, ale na druhou stranu měst na Zélandě už jsem viděla neskutečně hodně a skoro všechny jsou si podobné :D
Viděly jsme toho s Evčou spoustu, nafotily jsme miliony fotek, promazaly jich tisíce a když jsme si to potom mezi sebou vyměnily, tak jsme zase na tom milionovém počtu :D Skoro na každé vyhlídce se stavělo, ale postupem času Eva začla otupovat a už nestavěla tak často (já už otupěná byla a nepřišlo mi to kolikrát až tak úžo, ale co :)). Zjistily jsme, jak si člověk rychle zvykne na to, co kolem sebe vidí. Po příjezdu (a pro vás z fotek) to tu musí být naprosto luxusní podívaná, ale my už jsme tu dlouho a popravdě půlku té krásné scenérie ani nevnímáme. Neříkám, že se mi to nelíbí, ale když na to člověk kouká už 7 měsíců, tak už mu to nepřijde nic extra. Ale pár míst nám opravdu vyrazilo dech.
Za zmínku rozhodně stojí výlet na Cape Farewell, byl to jeden z prvních po tom, co se nám s Evou rozpadla naše tlupa. Poté, co jsme vysadily Lindu "in the middle of nowhere" na naprosto suprové farmě (která nám teda taky vyrazila dech a záviděly jsme jí), jsme se s Evčou vydaly do Hanmer springs, kde jsou obří lázně. Bohužel jsme si nevybraly zrovna nejštastnější období, protože zrovna byl velikonoční víkend a bylo tam totálně narváno. Takže jsme ani do lázní nešly a navíc jsme ani nesehnaly ubytování. Tudíž jsme byly nuceny strávit naší první noc v autě (a taky poslední, odradilo nás to natolik, že jsme pak už radši spaly v hostelu :D). Našly jsme si free camp a hezky jsme si v autě ustlaly. Ono by to nebylo tak zlé, kdyby si člověk mohl natáhnout nohy a měl dost místa a nebyla taková zima.. ale přežily jsme to a ani jsme nebyly moc nastydlé. A zkušenost dobrá :)
Pak jsme tak nějak cestovaly po Nelson Lakes a jely jsme do Nelsonu, pak do Motueky navštívit Ondru (vnutily jsme mu rizoto, kterého jsme uvařily jak pro armádu a on chudák vypadal tak zanedbaně, že by se o něj člověk hned s láskou postaral :D) a pokračovaly jsme do Takaka, kde jsme měly v plánu jít na Cape Farewell a taky na jednodenní track do známého parku Abel Tasman. Upřímně řečeno, Cape Farewell se mi líbil daleko víc, než ten světoznámý Abel Tasman, ale možná to bylo tím, že jsme ho nešly na víc dní. Každopádně Cape Farewell byl super. Přijely jsme na parkoviště a vyrazily s tím, že pak se budeme muset oklikou po silnici na to parkoviště vrátit. Připadalo nám to jako super nápad. Výlet to byl parádní, sice mě zase pěkně poštípaly ty malý kousavý mrchy, takže jsem byla celá oteklá, ale procházka nádherná. Ovečky všude kam jsme dohlédly a počasí se nám taky vydařilo, takže idylka. Jenomže ta trasa byla asi na 6 hodin a už jsme byly docela uchozené, když nám došlo, že asi budeme muset jít pěšky ještě pořádnou dálku po té silnici.. ale naštěstí jsme dostaly spásný nápad a vnutily se do auta staršímu manželskému páru. Byli z nás natolik unešení, že nás odvezli přímo k autu a ještě si tam zašli do kavárny na kafe :D
Na Abel Tasman tracku se nám stalo něco podobného. Původně jsme chtěly začít na opačném konci, než jsme nakonec vyšly, ale cesta tam byla uzavřená, takže jsme to musely vzít opačně. A opět s tím, že si pak budeme muset dojít k autu. Procházka to opět byla moc pěkná (ale ne tak pěkná jako na Cape Farewell) a když jsme došly na konec, vydaly jsme se po silnici. Po asi 10ti minutách chůze se nám ukázala cedule - serpentýny do kopce NEXT 9kM.. to mě opravdu povzbudilo, už jsem hlady šilhala a vůbec byla utahaná (opět nám ta procházka zabrala cca kolem 6ti hodin). No a když jsme se vyhrabaly do pořádného krpálu a ušly asi 7 km, zastavili nám dělníci, co zrovna projížděli kolem domu z práce. Zrovna jim končila směna a jeli do města, tak nás vzali k autu. Cestou jsme viděli sesuvy půdy a jeden pán nám řekl, že se to stalo v prosinci a od té doby to tam je zavřené a oni to opravujou. Byly jsme nakonec rády, že jsme tam nejely, protože to by auto asi nezvládlo, místy tam tekla voda přes cestu atd. atd... Nicméně hodný pán s autem nás odvezl až k našemu zlatému autíčku, kde na nás čekala svačina.. tak jsme si jí s Evčou vybalily na lavičku, abysme asi po dvou minutách začaly prchat i s jídlem do auta, protože tam zase byly ty malý kousavý mrchy!!!
A v tomhle duchu probíhaly skoro všechny naše cesty :) ale další cestu napíšu zase jindy, abyste se moc nenamlsali a měli se na co těšit (ti z vás, co tyhle plky ještě čtou:D)
Žádné komentáře:
Okomentovat