Firemní akce a akce pořádané firemními partnery jsou pro spoustu lidí vítaným zpestřením pracovní rutiny. Pro introverta se sklonem k radikálním názorům, které má tendenci po několika skleničkách sdílet s okolím, jsou tyhle akce kariérní sebevražda, pokud si nedá dobrý pozor.
Už téměř šest let jednám denně s dodavateli. Každou chvíli s jinými a pod hlavičkou jiné firmy, ale o tom zas třeba někdy příště. Protože jsem většinou jejich hlavní kontakt, dostávám čas od času pozvánky na akce pořádané pro jejich obchodní partnery. Nejvíc se toho samozřejmě rojí před Vánocemi, výjimkou ale nejsou ani novoroční pozvánky, či letní grilovačky. Dodavatelé se předhánějí, kdo vymyslí lepší akci, aby se blýsknul. Jako by nestačila dárková taštička s lahví vína a pěkným zápisníkem zanechaná na recepci na vaše jméno. To by mi udělalo radost a bylo by to krásně neosobní. (I když podle kodexu většiny firem takové dárky nesmím přijmout, takže tak radost by mě zase rychle přešla). Kdepak, oni vám posílají pozvánku a když náhodou nestihnete termín “Répondez s'il vous plaît”, tak vám ještě volají, zda-li jste náhodou tu pozvánku nepřehlédli v zahlceném mailboxu.
Paradoxně když jsem ještě byla mladé a nezkušené telátko, tahle práce mě lákala hlavně kvůli takovým akcím. Až později jsem zjistila, že mě to stojí až příliš velké úsilí a většinou pozvání zdvořile odmítám. Někdy se ale stane, že pozvánku dostanou i kolegové a neznalí poměrů se těší, a co víc - přemlouvají vás, že prostě MUSÍTE jít. A vy tedy nakonec podlehnete, čímž se jednoznačně dostáváte na velmi tenký led.
Na jedné akci v nejmenované korporátní personální agentuře, kde se podávaly celkem silné alkoholické drinky, jsem se nechala strhnout kolegyněmi a zdárně jsem s nimi držela krok v popíjení. Ostatně, to mi jde. Během večera jsem vytáhla celou plejádu svých názorů, které jsem hlasitě sdílela s těmi, kdo o to stáli (i s těmi, kdo ne, protože s přibývajícím alkoholem v krvi se zvedala i intenzita mého hlasu). Nejprve jsem prohlásila, že v korporátu se povýšení dočká akorát neschopný blbec. S dalším drinkem jsem pokračovala o tom, že globální týmy vymýšlí kraviny, které pak lokální trhy musí v potu krve implementovat a všichni vědí, že to nefunguje. Na konci večera jsem se dopracovala k rozhovoru s místní generální ředitelkou a zaníceně jí vyprávěla o tom, že největší zlo na planetě jsou lidi a měli by pro dobro světa vyhynout. Dojem jsem rozhodně udělala. Nevím ale, jestli takový, jaký by mi kdy mohl pomoci v mé kariéře.
Od té doby na podobných akcích piju velmi málo a snažím se odejít v rozumnou hodinu. A taky kdykoli hledám novou práci a výše nejmenovaná personální agentura vypisuje nějakou pěknou pozici, vždycky si vzpomenu na ten rozhovor s jejich generální ředitelkou a vím, že tam životopis nikdy nepošlu..
PS: Pro dobro své kariéry uvádím, že všechny informace zde uvedené jsou zcela smyšlené a ta zmiňovaná historka se vůůůůbec nezakládá na pravdě ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat