Často se v bulvárních médiích objeví informace o tom, že Antidopingový výbor ČR vyslal jednoho ze svých komisařů na dopingovou kontrolu k některému ze známých sportovců a zvedne se vlna spekulací, proč byl vybrán zrovna on a jestli užívá zakázané látky. Pojďme se tedy podívat, co taková dopingová kontrola obnáší a co všechno si pod ní můžeme představit.
Doping nejsou jen steroidy
Ve Světovém antidopingovém kodexu jsou uvedena přesná pravidla, kterými se sportovci musí řídit a v případě, že jedno nebo více z nich poruší, situace se posuzuje jako doping. Povinností každého sportovce je tato pravidla znát a podrobit se dopingové kontrole bez zbytečných průtahů. Nejedná se ale jen o to, zda sportovec má, či nemá v krvi nebo v moči stopové množství zakázaných látek. Pozitivní na doping se sportovec stává také v případě, že je po závodě komisařem vyzván ke kontrole, ale bez uvedení relevantního důvodu se nedostaví, případně při odběru podvádí (zamění vzorek, snaží se podplatit komisaře atd.). V takových případech presumpce neviny neplatí.
Světová antidopingová agentura (WADA) minimálně jednou ročně zveřejňuje seznam zakázaných látek. Tento aktualizovaný seznam je také dostupný na webových stránkách Antidopingového výboru ČR společně s dalšími informacemi týkajících se dopingových kontrol. Je v zájmu každého sportovce i jeho spolupracovníků tyto látky znát. I v případě, že sportovec zakázanou látku užíval nevědomky a jeho testy vyjdou pozitivní, hrozí mu zákaz činnosti až na několik let.
Jak probíhá dopingová kontrola
Ačkoli by se mohlo zdát, že dopingové kontroly jsou něco výjimečného a vrhají díky mediálnímu zájmu světlo pochybností na konkrétní sportovce, dopingové kontroly jsou v podstatě velmi rutinní záležitostí. Dopingoví komisaři nekontrolují jen vrcholové sportovce, jak by se možná mohlo zdát. Je samozřejmostí, že při olympiádě a různých mistrovstvích je dopingová kontrola povinnou součástí. Přesto se ale komisaři objevují i na menších závodech lokálního charakteru, kde rutinně testují sportovce podle předem určeného klíče.
Rozlišujeme dva typy dopingových kontrol - kontrola při soutěži a kdykoli mimo soutěž. Každá z těchto kontrol probíhá trochu jiným způsobem.
Dopingová kontrola při soutěži začíná tak, že dopingový komisař vyzve vybraného sportovce k tomu, aby se dostavil k testování. Většinou se jedná o jednoho z výherců 1. - 3. místa, ale může být vybrán také kdokoli jiný z účastníků soutěže. Vždy se odebírá vzorek moči, v některých případech i vzorek krve. Tato výzva musí být sportovcem písemně potvrzena v oficiální dokumentaci, kterou mu komisař při výzvě předloží. Sportovec se neprodleně po soutěži dostaví na odběrné místo. Dopingový komisař zkontroluje doklad a jeho totožnost a vše uvede do dokumentace. Následně sportovec pod dohledem dopingového komisaře odevzdá vzorek moči, případně je mu odebrána krev. Dopingový komisař, který provádí kontrolu, musí být vždy stejného pohlaví jako sportovec a celou dobu přítomen při odběru, jinak je vzorek neplatný.
U vrcholových sportovců, či v průběhu nějaké větší soutěže (např. mistrovství), dochází i k tzv. mimosoutěžním kontrolám. Rozdíl je v tom, že sportovec může být komisařem zkontrolován prakticky kdykoli během dne, tedy ne bezprostředně po závodě. Sportovec nahlásí komisaři svůj harmonogram s místy, kde bude v průběhu několika dní k zastižení. Komisař pak má právo navštívit ho kdykoli a kdekoli, aniž by se předem ohlašoval. Průběh odběru už je stejný, jako při soutěži a vše je pečlivě zdokumentováno. V případě, že sportovec není na uvedeném místě, komisař tuto skutečnost nahlásí Antidopingovému výboru ČR a má právo ho navštívit jindy. Pokud ale sportovce na uvedených místech nezastihne třikrát po sobě, případ si přebírá Antidopingový výbor ČR a danému sportovci hrozí až zákaz činnosti. Nezastižení na uvedeném místě se posuzuje jako porušení antidopingových pravidel.
Co se děje se vzorky
Sportovec si od komisaře vyzvedne zaplombovanou soupravu na vzorky a rozdělí vzorek do dvou částí (vzorek A a kontrolní vzorek B) a obě části zapečetí. Pak soupravu teprve předá komisaři. Při odběru se do dokumentace uvádí nejen informace o vzorcích, ale také další údaje o sportovci, například seznam potravinových doplňků a léků, které v současné době užívá a jejich složení by se mohlo odrazit ve výsledcích. Jakmile je dokumentace řádně vyplněná, průběh kontroly se stvrzuje podpisem jak komisaře, tak sportovce. Následně se vzorky posílají do laboratoře akreditované Světovou antidopingovou agenturou (WADA) ke zpracování. Tímto práce dopingového komisaře končí, o výsledcích testů je informován pouze sportovec.
V laboratoři se testuje jen vzorek A. Když výsledky vyjdou pozitivně, sportovec je neprodleně informován a má právo požádat o kontrolní analýzu vzorku B. Jestliže tuto možnost nevyužije, výsledky vzorku A se považují za konečné. Pokud ale sportovec požádá o analýzu druhého vzorku, má také právo se analýzy osobně účastnit. Jestliže vzorek B vyjde negativní, považuje se to jako konečný výsledek. Pokud ale vyjde jako pozitivní, je se sportovcem zahájeno disciplinární řízení a je mu pozastavena činnost.
Jak často tedy probíhá kontrola?
Dopingová kontrola probíhá na rutinní bázi a kdo bude na seznamu testovaných hodně záleží na skutečnosti, kdo se drží na předních příčkách závodů v daném sportu. Vrcholoví sportovci jsou testovaní téměř při každém závodě a několikrát do roka i mimozávodně. Testují se sportovci zaměření na všechny možné druhy sportů - od běžců, kulturistů, biatlonistů, přes plavce, cyklisty, roztleskávačky až po šachisty a soutěžící v šipkách. Jak je tedy vidět, dopingové kontroly nejsou nic neobvyklého a to, že je sportovec testován na doping, ještě neznamená, že bude mít pozitivní výsledky.
Žádné komentáře:
Okomentovat