Jak jsem fotila v ateliéru

Vždycky jsem si říkala, že focení v ateliéru musí být super a chtěla jsem si to už dlouho vyzkoušet. Jako většina takových věcí v mém životě, i tohle mi tak trochu "spadlo do klína". Fotím už docela dlouho, ale rozhodně se nepovažuju za profíka ani si nemyslím, že jsem v tom kdo ví jak dobrá. Vždycky jsem nejvíc tíhla ke krajinářské fotografii, asi proto, že nemám moc ráda lidi :) Ačkoli se mi fotografie lidí líbí, nikdy jsem si na to moc netroufala a radši se věnovala těm svým "statickým" krajinkám. Jednoho dne jsem ale dostala nabídku, která se neodmítá.

S mojí bývalou kolegyní a kamarádkou Hankou jsme se jen tak mezi řečí bavily o focení a cestování atd. a když se pak rozhodla rozjet svou kariéru v úplně jiném odvětví, oslovila mě jakožto svou budoucí fotografku. No nebudu lhát, sice mě to děsně potěšilo, na druhou stranu jsem z toho měla dost bobky. Vím, že po technické stránce mám hodně co zlepšovat a že jsem takový ten fotograf co se řídí spíš intuicí než nastavením (a ne vždycky se to vyplácí). Brala jsem to ale jako skvělou příležitost si vyzkoušet něco nového a tak jsem do toho šla.

První focení jsme domluvily ještě mimo ateliér, protože jsme ani jedna moc nevěděly, co je všechno potřeba. Měla jsem z toho strach a celou noc jsem špatně spala. Nafotily jsme několik fotek a když jsem je pak doma viděla, upadla jsem do hluboké deprese. Po technické stránce naprostá katastrofa. Byla jsem z toho dost nešťastná. Nejen, že zaplakalo moje ego, ale taky jsem byla zklamaná, že se to nedá použít a byla to ztráta času (a taky peněz za kadeřnici a vizážistku). 

Jenomže Hanka je od přírody optimista a to takový, že dokáže ten optimismus šířit i na zaryté pesimisty mého formátu. Takže mi řekla, že nemám propadat depresi, že jsme si to vyzkoušely a už víme různá úskalí toho všeho a příště si na to dáme pozor a taky tedy objednáme ateliér.

A jak řekla, tak se stalo :) Nelenila a pronajala ateliér digifoto na I.P. Pavlova a to hned na 4 hodiny, abychom měly dostatek času si to tam pořádně připravit a nemusely se stresovat, že nestíháme. Já jsem si ještě pár dní před samotným focením objednala online kurz Základy ovládání fotoateliéru od KurzyŽivě.cz, abych vůbec měla nějakou představu do čeho jdu a jak to mám ovládat. Musím říct, že kurz mi hrozně pomohl a dovedu si představit, jak tam něco rozbiju jen proto, že nevím, kde to povolit. Videokurz je rozdělený do několika částí a ke každé se dá později vrátit, takže i když zrovna nepochytím všechny informace, mám pak možnost si to znovu osvěžit. 

No a když nastal den D, měla jsem zase nervy, ale současně jsem se děsně těšila. Po příchodu do ateliéru jsem se rychle zorientovala a protože jsem měla ještě asi hodinu čas, než dorazila modelka od kadeřnice, tak jsem si tam hrála se světly a snažila se najít optimální nastavení. Nejsem si jistá, jestli si mi to úplně přesně povedlo, každopádně rozdíl ve výsledcích z prvního a druhého focení byl diametrálně odlišný. Z předchozího focení jsem si taky pamatovala nejčastější chyby, které jsem dělala a tak jsem se snažila si na to dát pozor. Úspěšně jsme tedy nafotily všechno, co jsme potřebovaly a časově nám to vyšlo perfektně. V ateliéru se mi fotilo moc dobře, je tam veškeré vybavení i zázemí s kuchyňkou a koupelničkou, takže naprosté pohodlí.

Když jsem potom viděla výsledek, byla jsem nadšená. Samozřejmě jsem si nadávala za chyby, kterých jsem si mohla/měla všimnout už při samotném focení, ale i tak - na první pokus mi to přišlo super a i Hanka se netvářila zklamaně.

Další focení proběhlo opět v ateliéru, tentokrát na Pankráci a výsledky byly ještě lepší než z prvního focení. Ostatně můžete posoudit sami, protože výsledné fotky najdete na stránce Cherchez La Femme :)

Speciální díky patří také modelce Monice a vizážistce Kristýně, obě totiž byly skvělé a bezvadně se s nimi pracovalo :)