Jak jsem se (ne)stala tanečnicí

Vždycky jsem si říkala, jaká je to škoda, že jsem jako malá nechodila na balet, moderní tanec nebo prostě na jakýkoli pohybový kroužek. Celý život jsem byla přesvědčená o tom, že jsem nadaná ve všech směrech, tedy i pohybově. Ti z vás, kdo měli tu čest poznat mě osobně při nějaké pohybové aktivitě si o tom asi myslíte svoje, ale já jsem si říkala, že jsem prostě jen neměla příležitost plně rozvinout svůj talent. Protože jsem podnikavá dívka (a protože se strašně rychle znudím jednotvárnou aktivitou), už jsem za svůj úžasný a dlouhý život "přičuchla" k ledasčemu. Tanec byl jen otázkou času.

Pro ty, kdo mě neznají osobně, bych ráda vysvětlila pár věcí, abyste si o mém talentu udělali obrázek. Předně - nemám postavu baletky. Všechny sporty či jiné pohybové aktivity, u kterých je potřeba koordinovat ruce, nohy, popřípadě i další části těla a to ještě v rytmu hudby jsou pro mě složitější než pro ostatní (ověřeno zrakovým smyslem při pozorování okolních lidí). Někdy se sama divím, že jsem zvládla něco tak náročného jako je chůze - a i na to má můj nejdražší trenér Filip svůj názor :D A pletu si levou a pravou stranu.. Hodně.

Přesto jsem stále přesvědčená, že můj talent zahálí a tak se pouštím do různých aktivit, abych našla tu pravou. Tanec miluju. Ráda se na něj koukám a závidím všem těm lidem, kteří umí báječně tančit a ještě jsou schopní si choreografii sami vymyslet. Jelikož nesnáším vystupování před lidmi, nikdy bych asi nemohla dělat kariéru tanečnice (i kdybych ten talent opravdu měla), ale chtěla bych to prostě umět jen pro svůj pocit.

No a tak na mě někdy minulý týden na facebooku vykoukl jeden z doporučených příspěvků. Nevím, podle čeho to facebook vybírá, každopádně mezi těmi srágorami se konečně objevilo něco zajímavého. Jednalo se o akci Opening day nového tanečního studia SECTOR. Mezi luxováním pavouků a vytíráním podlahy jsem si dala pauzu na kafe a jala se to prozkoumat. Zjistila jsem, že se jedná o součást projektu VNITROBLOCK v Holešovicích. Prozkoumala jsem stránky, prozkoumala jsem rozvrh a z celého výběru mi nejvíc padla do oka hodina CONTEMPORARY. No upřímně, nedokázala jsem si pod tím představit nic, tanečními styly jsem naprosto nepolíbená, ale neváhala jsem a oslovila jsem svou báječnou kamarádku Evu, jestli do toho nechce jít se mnou. Lákavá zaváděcí cena 100 Kč / lekce mi hrála do karet. Pro jistotu jsem ještě poslala přes facebook dotaz, zda je lekce vhodná i pro opravdové začátečníky (neboli úplná kopyta) a když mi to bylo obratem potvrzeno (reagují velmi rychle na zprávy), tak jsem nám zarezervovala dvě místa. 

Zapomněla jsem se samozřejmě zeptat, co všechno mám mít s sebou, ale nějak jsem to neřešila a ráno jsem si zabalila věci na jógu. Odpoledne mi volala Eva, že nemá boty, jen ponožky.. Aha - ponožky.. Boty jsem sice měla, ale na ponožky jsem zapomněla, takže jsem ještě předtím vyrazila pro bleskový nákup do "háemka" - 7 párů ponožek, ačkoli doma mi jich leží asi sto naprosto nevyužitých. Evu jsem vyzvedla v knihovně a vyrazily jsme do Tusarovy 31. Vlezly jsme otevřenými vraty doprostřed staveniště (nádherný prostor) a šipky nás nasměrovaly do prvního patra, kde to už nebylo staveniště, ale nová recepce, pěkné gaučíky a za rohem šatna. Taneční sál jsme zatím neviděly. Když jsem si vybrala nejvhodnější pár ponožek (každý pár jiná barva, tak to dalo práci), byly jsme připravené. Ještě jsme si při čekání na hodinu s Evou pěkně notovaly, jaká jsme kopyta a jak máme neuvěřitelný problém s koordinací, což nás dostatečně motivovalo a už jsme mohly jít do sálu. Boty jsme nepotřebovaly.

Nikdy jsem žádný taneční sál neviděla, ale tenhle byl super. Celý prostor má totiž báječnou atmosféru. Jedinou nevýhodou byla trochu studená a zaprášená podlaha. Bylo nás tam hodně a překvapivě ne samé slečny, tak jsme se tam tak nějak srovnali, všichni se začali protahovat a následně to mohlo začít. Lektorka Nicole je děsně sympatická. Naordinovala nám pár cviků na zahřátí a už jsme jeli. První půlku jsme hodně leželi na zemi (takže jsme vytřeli ;)) a dělali jsme zajímavé taneční kreace. To mi ještě celkem šlo (o Evě se už nebudu moc zmiňovat, jelikož jsem jí za á nestíhala příliš sledovat a za bé jí to šlo mnohem líp). Problém samozřejmě nastal ve chvíli, kdy se řeklo, že pohyb bude doprava/doleva.. no ale i tak to pořád ještě šlo a říkala jsem si, že nejsem tak marná. Protože nás tam bylo hodně a některé pasáže byly poněkud rozšafnější, rozdělili jsme se na 2 skupiny a zkoušeli jsme to postupně, abychom měli všichni dostatek prostoru. Čas od času jsme na sebe s Evou mrkly, jak nám to hrozně nejde a zasmály jsme se té naší neohrabanosti a pokračovaly jsme vesele dál. Měla jsem s některými částmi problém, protože já nedokážu odkoukat strukturu pohybu (třeba ještě ze zrcadla), natož to aplikovat sama na sebe, ale dala jsem to.

V druhé půlce už šlo do tuhého. Nastala část, kdy jsme měli nacvičit nějakou choreografii. Ha ha. Choreografie to byla moc pěkná. První půlka byla ještě docela snadná (teda samozřejmě nebyla, ale aspoň jsem se chytala). Úplně jsem si říkala, jak jsem skvělá, že mi to jde, že se chytám a tak.. Pak přišla druhá půlka a veškeré moje sebevědomí šlo do háje. Nechytla jsem vůbec nic. Ruce, nohy, tělo a asi i moje vlasy byly úplně mimo. Nicole to vysvětlovala dobře, ale já jsem prostě totální poleno. Musela bych to opakovat asi tak tisíckrát, aby z toho byl nějaký valnější výsledek. Tolik času jsme ale neměli. Po několika opakováních se lekce chýlila ke konci a tak že si to sjedem celé i s hudbou. A aby toho nebylo málo, celá sestava se natáčela na video. Nejen, že jsem prošvihla začátek, dokonce jsem to přesně v té druhé půlce úplně podělala :D moje sebevědomí utrpělo krutou ránu.

Každopádně shrnutí celého mého utrpení je následující:

• taneční studio SECTOR je boží
• Nicole je hrozně milá a strašně hezky tančí
• Evě to šlo, i když si občas spletla stranu
• mám doma o 6 párů nevyužitých ponožek víc než včera (1 pár jsem nechala Evě)
• vytřela jsem podlahu vlastním tělem (kdo tohle může říct?)
• jsem poleno, ale nevzdávám to a příště půjdu asi zas :) 

Pokud máte rádi tanec a jste nadanější než já (a nebo klidně i stejně "nadaní" jako já), rozhodně se tam běžte podívat a vyzkoušejte nějakou z lekcí. Možná se tam potkáme (já budu ta, co vám nejspíš při tanci šlápne na nohu, protože si spletu strany).