 |
| Ring Road - Myrdalssandur |
Začátek naší cesty najdete zde: Jihozápadní Island
Den čtvrtý - pitoreskní kaňon a ledovcové jezero
Na jihovýchod Islandu jsme se dostaly celkem pohodlně a rychle už k večeru druhého dne naší dovolené. Přes pláně Mýrdalssandur po Ring road jsme doputovaly až do Kirkjubæjarklausturu, což je tak krkolomný název, že jsme se ho ani nepokoušely vyslovovat.
Den čtvrtý - pitoreskní kaňon a ledovcové jezero
Na jihovýchod Islandu jsme se dostaly celkem pohodlně a rychle už k večeru druhého dne naší dovolené. Přes pláně Mýrdalssandur po Ring road jsme doputovaly až do Kirkjubæjarklausturu, což je tak krkolomný název, že jsme se ho ani nepokoušely vyslovovat.
V Klausturu, jak se tomuto městu zkráceně říká, jsme se utábořily v kempu a opět uvařily něco ze svých instantních zásob dovezených z Mnichova. S každou další nocí strávenou ve stanu jsme si na to zvykaly víc a víc a už nám nebyla ani taková zima, světlo nám tolik nevadilo a rozlámané jsme taky nebyly už tolik (já tedy ano, ale já jsem si to kompenzovala podřimováním v autě, když zrovna nebylo potřeba mých navigátorských služeb).
Jak nám Lonely Planet doporučil, navštívily jsme "pitoreskní kaňon" Fjaðrárgljúfur. Jelo se k němu po takové dost podivné prašné cestičce, která vedla chvíli prudce do kopce, pak zase prudce z kopce, až jsme začaly uvažovat, jestli se vůbec s naším malým Marcem Polem dostaneme zpátky. Na cestě byly dost velké díry a taky kameny, takže už jsme se viděly, jak v pustině píchneme nebo urveme kolo a ještě tím zablokujeme turistickou trasu..
Naštěstí se nic z toho nestalo a po nějaké chvíli jsme dorazily k cíli. Tento kaňon by měl být starý 2 miliony let (alespoň průvodce to tvrdí). Podél kaňonu vede pěší stezka, takže se dá krásně vyfotit z různých úhlů a dá se "do něj nakouknout". Měly jsme krásné počasí, takže výhled to byl opravdu moc pěkný. Lidí v okolí bylo málo (zřejmě některé odradila ta naprosto neudržovaná cesta), takže jsme se tam ani s nikým při focení netlačily. Chvilku jsme přemýšlely, jestli se máme vydat zpátky stejnou cestou nebo zkusit druhý směr. Jenže když jsme se poptaly jedné paní, která z toho směru přijela, pochopily jsme, že bychom to moc nevyhrály - podle jejích slov ta cesta byla hrozná a samá díra. Takže když jsme se dostatečně pokochaly výhledem na kaňon, vydaly jsme se zpátky tou samou cestou, opět jsme čekaly, že urveme kolo při rychlojízdě 5km/h a když jsme se konečně napojily na Ring road, pěkně jsme si oddychly.
Po Ring road jsme pokračovaly do Skaftafel se zastávkou u několika vodopádů. Skaftafel je jižní část Národního parku Vatnajökull. Dá se tu podniknout jednodenní i vícedenní túra či si zaplatit výlet na ledovec. Zvolily jsme procházku na několik hodin a na každém rozcestí jsme se rozhodovaly, kudy budeme pokračovat. První zastávka byla u vodopádu jménem Svartifoss. K vodopádu vede pohodlná stezka od Návštěvnického centra a samotný vodopád je obklopený tmavými čedičovými sloupy. Protože bylo opravdu pěkně a je to velmi oblíbená lokalita, asi nikoho nepřekvapí, že i tady bylo dost narváno. Nezdržovaly jsme se tam tedy moc dlouho a pokračovaly jsme dál. Mezitím se nám trochu zhoršilo počasí - bylo zataženo a ochladilo se, takže jsme na sebe naházely zase všechny ty vrstvy, které jsme cestou k vodopádu sundavaly. Došly jsme až k vyhlídce na celou oblast, pokračovaly jsme k tradičnímu statku Sel, který má drnovou střechu a následně jsme se ještě zašly podívat k Skaftafellsjökull, což je jeden z jazyků ledovce Vatnajökull. Je bohužel značně špinavý a voda kolem něj je hnědá jako bahno. I tak to byl ale zajímavý zážitek. Udělaly jsme tak několikahodinový okruh a vrátily jsme zpátky k Návštěvnickému centru, kde už na nás čekal Marco a vytoužená svačina a kafe. 
Zamířily jsme k městečku Hof, kde jsme udělaly krátkou zastávku kvůli kostelu ze dřeva, který byl v průvodci dost vychvalován. Nás to příliš neohromilo, takže jsme si udělaly jednu fotku a zase jsme pokračovaly v cestě. Měly jsme totiž před sebou Jökulsárlón - ledovcovou lagunu, na jejímž povrchu se vznáší spousta ledových ker. Za mě rozhodně jedno z nejkrásnějších míst na Islandu. K Jökulsárlónu se dá pohodlně odbočit z Ring road a na několika místech kolem laguny se dá v pohodě zaparkovat. Laguna je (dle průvodce) 250 m hluboká o rozloze 18 km2. Samozřejmě se nám nepoštěstilo, abychom u laguny byly úplně samy, ale zas tolik turistů tam taky nebylo, takže se dalo pohodlně fotit, aniž by nám neustále někdo lezl do záběru. Podle mého skromného odhadu jsme tam strávily asi tak 1,5 - 2 h a trochu jsme vymrzly. Takže čaj z termosky a kafe se po návratu k autu považovalo za naprostou nutnost :)
Protože už byla pokročilá hodina, rozhodly jsme se přenocovat v Höfnu, který byl na trase a pak se rozhodnout co dál. Ubytovaly jsme se opět v kempu. Stavění stanu už jsme měly v malíčku, takže nám to netrvalo moc dlouho a už jsme byly zavrtané ve spacáku.
Pátý den - Viking Café
Druhý den jsme se trochu vrátily po naší trase, abychom si dopřály dobrou kávu a vafli nebo cokoli jiného ve Viking Cafe. Lonely Planet to velmi doporučoval, takže jsme se rozhodly, že to vyzkoušíme. Nejdřív jsme si nebyly jisté, zda jedeme správně, ale pak jsme po prašné cestě dojely k malému plácku, kde stála malá plechová boudička s nápisem Viking Cafe.Takže hurá, našly jsme to. Bohužel jsme se úplně netrefily časem a slavná "kavárna" měla zavřeno (pokud si dobře vzpomínám, otvírala až na konci června a tak dlouho se nám čekat na kafe nechtělo). Jedinou naší útěchou tedy bylo naše vlastní instantní kafe a sušenky. Naštěstí jsme nejely zas až tak zbytečně, protože kousek od této plechové boudičky se nacházela cesta k filmovým kulisám vikingské vesnice. Protože bylo ještě docela brzké dopoledne a počasí nebylo zas až tak slunečné, mohly jsme si s Lenkou užít pár minut ve vesnici úplně samy bez dalších turistů. Areál byl trochu zchátralý což byla škoda, ale i tak jsme si to tam všechno pěkně prolezly. Následně jsme se vrátily k autu a zamířily zase dál - směrem na Djúpivogur, čímž jsme za sebou nechaly jihovýchod Islandu a překročily jsme pomyslnou hranici směrem k východní části.
Fotografie jsou mé vlastní - respektujte, prosím, autorská práva :)
Žádné komentáře:
Okomentovat