Dneska to bude trochu z jiného soudku. Spíš trochu osvěta, než cokoli jiného. Žádné moralizování, žádné vtípky. Jen trochu informací pro ty, kterým se to může někdy hodit.
Už nějaký ten pátek se pracovně pohybuju kolem farmacie. Já osobně nejsem farmaceut a svým introvertním zaměřením ani "rep" neboli reprezentant. Dělám něco úplně jiného, ale když tak nad tím přemýšlím, kus mé práce ovlivňuje i životy někoho jiného.
Ale proč tenhle článek? V týdnu jsem si psala se svou kamarádkou, která má ročního chlapečka. Posílala mi nějaké fotky a pak mi poslala fotku, na které měl chudák úplně oteklou nohu po injekci. Hlásila to doktorovi, ale měla obavy, jestli to k něčemu bude. Tak jsem ji uklidnila, že pokud to nahlásila, doktor je ze zákona povinen tuto informaci předat odpovědným osobám.
Farmakovigilance není zaklínadlo z Harryho Pottera
Farmakovigilance, neboli sledování nežádoucích účinků, je pojem, který je ve farmacii všem známý. Na druhou stranu je to taky něco, o čem běžná veřejnost asi moc neví, pokud nečte pečlivě všechny příbalové letáky nebo se o to aktivně nezajímá. Popíšu to tady dost zjednodušeně, protože nejsem expert a pokud vás budou zajímat detaily, vždycky si o tom můžete něco dalšího vygooglit.
Každý výrobce léků má ze zákona povinnost monitorovat bezpečnost svých produktů. Než je lék uvedený na trh, provádí se klinické hodnocení. Jakmile Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) uzná, že lék není rizikový a životu nebezpečný (čemuž předchází hodně dlouhý řetězec formulářů, žádostí, testování a schvalování) a firma ho uvede na trh, sledování jeho účinků nekončí. Právě naopak. Každý výrobce musí zajistit, aby po uvedení výrobku na trh byly veškeré nežádoucí účinky léku monitorovány a hlášeny. Tato hlášení se pak vyhodnocují a pokud se například ukáže, že v běžné praxi lék působí nežádoucí účinky velkému množství populace, může dojít i k jeho stažení z trhu.
Příbalový leták není jen na podpal
Svoji část práce v tomhle případě ale musíte udělat i vy. Každý lék má v balení příbalový leták, který není jen cár papíru. I když vám v lékárně většinou řeknou, jak přípravek užívat, vážně se vyplatí si ten příbalový leták přečíst. Dozvíte se tam všechny možné (známé) nežádoucí účinky, které může lék vyvolat. Může se stát, že vám lék způsobí i něco, co v příbalovém letáku není popsané. Ne vždycky to nutně musí být negativní - např. lék na bolení v krku vám vyléčí migrénu, ačkoli k tomu není vůbec určený. Všechny takové účinky (negativní i pozitivní) byste měli hlásit - ideálně svému lékaři, který má ze zákona povinnost to nahlásit dál, nebo to můžete nahlásit sami na SÚKL. Na každém příbalovém letáku jsou také kontaktní údaje od výrobce, na které se tyto účinky hlásí. Hlášením nežádoucích účinků pomůžete ostatním. Na základě monitorování hlášení nežádoucích účinků se také pravidelně revidují příbalové letáky, dávkování léku i jeho dostupnost (volný prodej/na předpis). Je dobré nahlásit i účinek, který je v příbalovém letáku třeba zmíněn, ale je u něj uvedeno, že se vyskytuje ojediněle. Protože pokud se takových hlášení vyskytne víc, kategorie tohoto nežádoucího účinku se musí také přehodnotit.
A pokud se chcete dozvědět víc, můžete TADY na oficiálních stránkách SÚKLu. Každá země má obdobnou instituci, takže můžete tuhle informaci šířit i za hranice ČR :)
Žádné komentáře:
Okomentovat