"There are hurts so deep that one cannot reach them or heal them with words."
- Kate Seredy
Díváš se na noční město, zatímco lehký letní vítr si hraje s pramínky tvých vlasů, které se ti neposlušně uvolnily z culíku. Kolem pasu cítíš jeho ruce. Drží tě tak nějak důvěrně, jemně a zároveň pevně, jako by se bál, že se mu za chvíli vysmekneš a zmizíš ve tmě letní noci. Cítíš teplo, které z jeho rukou přechází do tvého těla. A s tím teplem i ta vzájemná blízkost, důvěra, otevřenost. Nakloní se k tobě a pošeptá ti něco do ucha, ty se zasměješ a on si tě k sobě přitáhne pevněji. V tu chvíli neexistuje nic jiného, jen ty a on a tenhle okamžik, který jako by trval věčně. Kolemjdoucí opozdilec se na chvíli zastaví a dívá se na vás - na ten šťastný pár, stojící opodál.
I když si uvědomuješ jeho tělo, které se k tobě tiskne a hřeje, není to důvod, kvůli čemu jsi tady. I když mezi vámi působí jistá fyzická přitažlivost, to, co vás dnes večer spojuje, není fyzické. Tak nějak cítíš, že i tenhle, jako všichni před ním, má jistým způsobem zlomenou duši. Ačkoli ho znáš jen pár hodin, víš, že ti neublíží. Tuhle noc jsi tady pro něj a on pro tebe. Doufáš, že kousek tvé rozdrcené duše dokáže zalepit tu jeho. Alespoň trochu..
Ráno se vedle něj probudíš, podíváš se mu do očí a na chvíli tam zahlédneš vzpomínku na včerejší večer. Když se s ním potom loučíš, ať už se mezi vámi stalo cokoli, najednou nevíš, kdo z vás toho druhého vlastně potřeboval víc..
Žádné komentáře:
Okomentovat